Konečně skutečný závoďák – Škoda 130 RS! Byli blahem bez sebe, když zjistili, že jako první dostanou příležitost otestovat parádní stroj z mladoboleslavské továrny v ostré soutěži. Jenže vše dopadlo jinak.
Premiéra totiž pro Miloslava Zapadla s navigátorem Pavlem Hortkem skončila hodně hořce, poruchou motoru. I tak se následně stotřicítka stala legendou, kterou obdivovali i v západní Evropě.
„Stotřicítka byla úžasná. Špičkové auto, které vycházelo siluetou ze stodesítky kupé. Výkon byl přibližně 135 koní. Váha kolem 800 kilogramů. Rozhodně nejezdila o moc pomaleji než současné závodní vozy, hlavně z kopce,“ vypraví Pavel Hortek, bývalý navigátor v továrním týmu z Mladé Boleslavi a později manažer týmu Škoda Motorsport.
Jako první usedl do sedačky navigátora v tehdy žhavé novince. „V pětasedmdesátém roce byla stotřicítka homologována jen na okruhy. A současně se připravovala soutěžní verze. S Milanem Zapadlem jsme byli první posádkou, která v červnu 1976 nové auto mohla otestovat na Rallye Valašská zima. První oficiální nasazení bylo ještě mimo klasifikaci do mistrovství Československa, protože se čekalo, až FIA schválí homologaci,“ vzpomíná.
„Ve srovnání s předešlou stodvacítkou jsme najednou měli vůz, který jezdil vážně děsně rychle. Ohromným způsobem se zlepšil podvozek, auto parádně sedělo. Bylo prostě skvělé.“
Prvním oficiálním startem v soutěži mistrovství republiky měla být Košická rallye, která se jezdila na asfaltu a šotolině. Právě rychlostní zkoušky na nezpevněném povrchu chtěla dvojice Zapadlo–Hortek před startem soutěže dobře natrénovat. „Tehdy se trénovalo za provozu, ovšem byl předpoklad, že v lesích za Košicemi nikoho nepotkáme,” vybavuje si Hortek, pro něhož šlo tehdy po zisku titulu československého mistra o druhou sezonu v barvách mladoboleslavského týmu. „Stáli jsme tehdy před startem zkoušky a přijela k nám posádka Leo Pavlík – Miloslav Čermák. Leo začínal závodit se Škodou 1100, pak měl sto desítku a sto dvacítku. Ze stotřicítky byl úplně paf. Auto obdivoval a prosil Milana, jestli by ho nesvezl.“
Sedačku navigátora Hortek z dobré vůle přepustil podle předpokladů na pár minut muži, který se později stal šestkrát mistrem Československa. „Podle vyprávění byl Leo z jízdních vlastností ohromený. A jak nadšeně vykřikoval, Milan se za volantem rozvášnil a jel, co stotřicítka mohla. Jenže zrovna v lese probíhala těžba a v zatáčce vyjela dřevem naložená Praga V3S. Já stál s Mílou Čermákem, který byl navigátorem Pavlíka, na startu. Slyšeli jsme nejprve ostrý zvuk stotřicítky, pak hroznou ránu a ticho. Tak jsem skočil do Pavlíkova auta a jel po trase zkoušky,“ popisuje Hortek.
Pohled, který se mu naskytl po příjezdu na místo nehody, dával tušit, že z ostré soutěžní premiéry vozu Škoda 130 RS nic nebude. „Milan seděl na pařezu, obličej měl celý od krve. A taky levé koleno rozříznuté až na kost o plech, co se urval někde pod palubní deskou. Kroutil hlavou, jaká to byla rána. Trefili protijedoucí náklaďák na jeho stranu, asi dvacet centimetrů za levým ramenem. Leo Pavlík utekl v šoku do lesa. A auto? Bylo úplně na odpis. Místo soutěžní premiéry jsme o dva dny později letěli z Košic do Prahy bez jediného ostrého kilometru a Milan se sešitým kolenem. Asi za trest jsem byl u toho, když Milanovi mladá slovenská lékařka ránu šila a mermomocí mi chtěla ukazovat, jak je vidět kost,“ říká Hortek, který je už přes deset let členem Rallye komise Mezinárodní automobilové federace FIA.
Během zbývajících měsíců roku 1976 v týmu, který tehdy nesl oficiální název Automobilový závod Národní podnik Škoda Mladá Boleslav, probíhalo odstraňování nedostatků a křehkých míst nového soutěžního speciálu. „Když jsme pak startovali za měsíc na domácí Škoda Rallye v Mladé Boleslavi, zkoušeli jsme při tréninku vycházet z rozpisu, který jsme měli napsaný pro 120 S. Ale stotřicítka byla o hodně jiná a lepší, že to bylo leda na vyhození. Nové auto bylo o tolik rychlejší, že všechny staré poznámky ztratily smysl. Zatáčky jsme projížděli o desítky procent rychleji. Prostě paráda.“
Už o rok později slavila automobilka se strojem Škoda 130 RS úspěch na Rallye Monte Carlo, když 12. v absolutním pořadí dojela posádka Blahna–Hlávka a 15. příčku brala dvojice Zapadlo–Motal, který nahradil na pozici navigátora právě Pavla Hortka, jenž musel na roční povinnou vojenskou službu. „Když jsme jezdili na zahraniční soutěže se Škodou 120 S, všude nás obdivovali. Ale spíše za naši odvahu, jak s takovým autem jezdíme a dokážeme dělat slušné výsledky. Ve světě jsme se pohybovali v třetí desítce pořadí a vyhrávali třídu. Ale stotřicítka otevřela dveře do absolutního pořadí.“
Vůz z mladoboleslavské továrny budil obdiv na všech soutěžích. „Tehdy ve světě vládly Lancie Stratos a Alpine Renault, pomalu nastupoval Ford Escort RS, což byly vozy někde úplně jinde. Úroveň světového šampionátu byla vysoká. Ale Škoda 130 RS dokázala jezdit v elitní desítce,“ zdůrazňuje Hortek, jak výjimečné auto v 70. letech postavili.
