Bazarová praxe ukazuje, že s ojetými Opely se tolik nepodvádí a maximálně tak narazíte na auto s ne úplně transparentní historií. To se stává tehdy, když šetříte, a necháte si přivézt nějaký taxikářský vrak ze Španělska nebo Řecka
Poslední generace Opelu Astra nemá na trhu moc jednoduchý život. Částečně ji trápí nedobrá pověst předchůdce, který měl hmotnost jako velký kombík segmentu D a potřeboval alespoň šestnáctistovku s turbem, aby se trochu hýbal. A hlavně se o Opelech, nevíme proč, traduje, že nejsou příliš spolehlivé.
Složitý infotainment si občas umí postavit hlavu, stejně tak u starších aut zmatkují různé kamery a asistenční systémy
David Žídek; TestyOjetin.cz
Pokud pokukujete po nějaké mladší Astře, což doporučujeme, tak auta z roku 2017 jen neochotně padají s cenou pod 200 000 Kč. Většinou se navíc jedná o bývalé firemní diesely s vyšším nájezdem a skromnější výbavou. Vozy s maximálně stotisícovým nájezdem začínají u 230 000 Kč a na silnější provedení dieselu 1.6 CDTI si připravte stále minimálně 270 000 Kč. V inzerátech ale převažují benzínové verze, většinově také narazíte na verzi s manuálem. Automatických převodovek je relativně málo a nejlevnější jsou v mladých autech dostupné od 250 000 Kč.
V německých statistikách poruchovosti TÜV Report se Opel Astra drží v průměru, alespoň pokud jde o tříletá auta. Průměrně mají za tři roky Astry v Německu najeto 54 000 km a jsou na 60. místě, tedy lehce nad absolutním průměrem s 5,3% výskytem závad. Podobné umístění je ale i u starších kusů (sedmileté Astry jsou na 57. místě a také v průměru).
Mezigenerační změna přinesla Astře podstatné snížení hmotnosti a některé motorizace jsou tak lehčí až o 200 kg. Znát je to na dynamice, spotřebě paliva a ovladatelnosti, protože tahle Astra už opravdu lépe jezdí, je mrštnější a stačí jí i nějaký obyčejný motor. Zajímavé je použití zadní nápravy s tzv. Wattovým přímovodem, což je určitá modifikace vlečené nápravy, ovšem přeci jen lepší. Takže vůz lépe drží stopu, a pokud nemá nesmyslně velká kola s nízkoprofilovými pneumatikami, v zatáčkách a na hrbolech neuskakuje.
Mezi motory je králem spolehlivosti základní atmosférická benzínová čtrnáctistovka. Má ještě nepřímé vstřikování paliva a velmi jednoduchou konstrukci, takže slibuje velice spolehlivou budoucnost. Není náročná na kvalitu paliva a pokud trávíte většinu času ve městě a okolí, tak vám bude jejích 100 koní výkonu stačit. Na dálnici se už ale motor nadře. Výhodou je, že takové auto bude mít málo najeto. V budoucnu s takovým autem a motorem bude nejméně problémů.
Tříválec 1.0 T není tak hojně rozšířený jako u konkurentů. Špatný motor to není, ale potřebuje pečlivý olejový servis a kvalitní palivo. Také nemá rád neustálé krátké trasy ve městě. Když už, chtějte verzi ještě bez částicového filtru, který tahle Astra dostala v roce 2018. Aktuálně je nahrazován tříválcem 1.2 PureTec původem od Peugeotu.
Čtyřválec 1.4 Turbo sice dynamicky na Astru stačil, ale majitelé se s ním trápí. Je záhadou, proč tolik aut postihují praskající písty a brutální spotřeba oleje. Zřejmě je to vinou ničivých samozápalů, které jsou kombinací nekvalitního nízkooktanového paliva, podtáčení motoru a nahromaděného karbonu. Je ale pravda, že kdo se nebojí motor točit, tankuje osmadevadesátku a auto protahuje mimo město, tomu funguje. V bazarech ale takové auto nepoznáte, takže musíte prověřovat. Pokud můžeme doporučit, tak hledejte verzi s výkonem 92 kW bez stop/startu, která má nakrátko poskládanou převodovku a jede opravdu pěkně.
Větší motor 1.6 Turbo je v Astře trochu vzácností, ale s výkonem 200 koní tohle auto letí jako Golf GTI. Pokud vám nevadí nutnost tankovat benzín vyššího oktanového čísla, budete s tímhle motorem spokojeni. Je spolehlivý, možná i díky větší olejové náplni, které mezi výměnami po 15 000 km nezdegraduje. Nyní jsou motory 1.4 T a 1.6 T nahrazovány tříválcem 1.4 Turbo (alternativně kombinovaný s automatem CVT), o kterém ještě moc servisních poznatků nemáme. Co tak ale můžeme posoudit, žádný dynamický (a kvůli CVT i akustický) zázrak to není.
Logickou volbou pro rodinné auto asi bude diesel, ale tady je potřeba postupovat opatrně. Především hledejte verzi ještě bez AdBlue, která se prodávala do roku 2018. Zatímco mechanický základ, jako kliková hřídel, písty a věci okolo, jsou v pořádku, tak tenhle motor občas trpí na únavu zřejmě způsobenou nevybíravým zacházením a nekvalitním servisem. Podtáčení způsobuje natahování řetězových rozvodů, které jsou velmi špatně přístupné, a oprava vyjde na více než 15 tisíc Kč. Občas se zanese také EGR ventil (hlavně u verzí bez AdBlue). Sem tam se objeví vadná regulace turba, ale už se hromadí případy aut s prasklou hlavou. Zajímavý je jistě dvouturbový diesel, který má až 160 koní a s Astrou jede opravdu hezky. Potřebuje ale velmi pečlivý servis, obě turba se prodávají jen v celku a stojí zhruba devadesát tisíc.
Pokud kupujte automat, doporučujeme verzi s klasickým měničem točivého momentu. Jen každých 60 000 km nechte vyměnit v převodovce olej, ať funguje. Pozdějšímu CVT už bychom se asi preventivně vyhnuli, devítistupňový automat u nového dieselu 1.5 CDTI nebude také nic jednoduchého a levného. Ale s nízkým nájezdem bude fungovat dobře.
Ačkoli se Astra chlubila rozsáhlou bezpečnostní a komfortní výbavou, doporučujeme spíše nějakou jednodušší verzi. Složitý infotainment si občas umí postavit hlavu, stejně tak u starších aut zmatkují různé kamery a asistenční systémy. Opatrně také s adaptivními LED světlomety. Sice svítí krásně, ale množí se jejich drahé závady. Obyčejné halogeny bohužel svítí jako stará škodovka, ale budou fungovat vždycky, a nový halogenový světlomet nestojí čtyřicet tisíc.
