Znáte hlášku z jednoho českého seriálu „Kdo jednou zkusil, nechce jinak?“ Sice se to netýkalo auta, ale kdo zkusil jako svého pracovního parťáka dodávku od Volkswagenu, tuto hlášku potvrzuje. Auto je nadprůměrné spolehlivé a navíc vyniká skvělou ovladatelností a variabilitou.
První myšlenka na výrobu dodávkového automobilu se zrodila v hlavě Bena Pona už v roce 1947. Holandského importéra vozů Volkswagen inspiroval plošinový válečný automobil Kdf 82. Ten měl poněkud netradiční uspořádání, když byla nákladová plošina umístěna před kabinou a řidič měl místo nad motorem v oblasti zadní poháněné nápravy. Pon dal kabinu před přední nápravu, zatímco pohonnou jednotku nechal vzadu. Nápad se ve Wolfsburgu zalíbil a 20. listopadu 1949 byla poprvé představena modelová řada Transporter čítající čtveřici vozů – dva užitkové, variantu kombi a minibus pro devět cestujících.
Sériová výroba skříňových verzí se rozběhla 8. března 1950. Kombi a minibus začala německá automobilka vyrábět o dva měsíce později. Koncem roku činila produkce padesát vozů denně! Zlomovým rokem byl pro Transporter 1985. To se poprvé objevila verze s pohonem všech kol Syncro. Tím se zásadním způsobem vylepšila využitelnost vozu v náročných podmínkách. V roce 1990 spatřila světlo světa již čtvrtá generace automobilu pod označením T4. Vůz dostal motor uložený vpředu napříč a pohon předních kol. Do nabídky se ale dostala také varianta s pohonem všech kol. Kromě standardního provedení se Transporter dodával také v prodloužené verzi nebo zvýšenou střechou. Zpočátku se vůz vyráběl výhradně v užitkovém provedení, a také jako velkoprostorový automobil pod označením Caravelle. Později přišla užitkovo-osobní verze a také obytné provedení California. Rok 1996 přinesl modernizaci osobních variant California a Multivan, čímž se odlišily od užitkových modelů. Čtvrtá řada vydržela ve výrobě do roku 2003, kdy ji nahradila pátá generace označovaná jako T5.
Volkswagen Transporter T4 2.5 TDI v testu
Do rukou se nám dostal vůz v provedení minibus z roku 1999 s téměř 190 000 ujetými kilometry. Na posádku zde čeká devítimístný interiér. Do zadní části je zajištěn přístup bočními posuvnými dveřmi. Ke třetí řadě sedadel se dostává přes odklopené opěradlo krajní sedačky ve druhé řadě, což se ukázalo jako bezproblémové. Za třetí řadou sedadel ještě zbývá velmi solidní prostor pro zavazadla či náklad. Přístup je zajištěn pomocí rozměrné výklopné stěny. K pohonu vozidla slouží turbodiesel 2.5 TDI o výkonu 65 kW. Může se to zdát málo, ale v praxi se tato hodnota ukázala jako celkem dostačující (dodávala se i ve verzi 75 kW což představuje ideál). Lepší odhlučnění by ale agregát snesl. Přirozeně z devítimístného minibusu jamajského sprintera neudělá, svou snahou a vytrvalostí vás ale nadchne.
Nevětší výhodou vozu je však jeho naprosto vynikající ovladatelnost. Chvílemi jsme měli pocit, že sedíme v menším vozidle kategorie MPV. Transporter má totiž velký rejd předních kol a v městských uličkách se pohybuje neuvěřitelně mrštně. Ukázal se ale také typický nedostatek modelu T4, jímž je řadicí páka umístěná na zemi. Od řidiče je poměrně daleko a kromě toho nám přišla volba jednotlivých řadicích stupňů celkem obtížná. Naopak výtky nemáme k brzdám.
Na co si dát pozor
Transporter T4 trápí hlavně koroze. Setkat se můžete také se závadami naftových čerpadel, turbodmychadel a při vysokém kilometrovém proběhu hrozí i potíže s rozvody. Zejména pozor na podcenění pravidelného servisu. Nezřídka se objevují vozidla s nadměrně opotřebenými brzdovými kotouči, vysloužilými tlumiči pérování nebo vytlučenými čepy přední nápravy. Pozor si dejte na poruchy elektroinstalace a také na zasekávání bočních posuvných dveří. K tomu dochází při nadměrném opotřebení jejich kolejnice.
KLADY
- široká nabídka ojetin
- počet variant
- výborné jízdní vlastnosti
- široká servisní síť
- mnoho dílů z druhovýroby
ZÁPORY
- slabá antikorozní ochrana zejména vozů z počátku výroby
- dražší značkový servis
- některé vozy se zanedbanou údržbou
TEST OJETINY VOLKSWAGEN TRANSPORTER T4 – MAKÁ A NEPTÁ SE
