Testy ojetých aut, recenze nových aut

Většina Čechů touží po novém autě, přesto si nakonec koupí ojeté

04.03.2020 Roman Havlín
Foto: Jan Smékal

Ojetých aut se v České republice každoročně prodá přibližně třikrát více než těch nových. Mnoho Čechů totiž na nové auto prostě nemá, na druhou stranu neustále roste počet zákazníků využívajících tzv. „second hand efektu“, který zánovní ojetinu sníží o desítky, někdy dokonce i o stovky, tisíc.


Klasická situace v drtivé většině rodin: Toužíte po úplně novém autě, které bude mít barvu a výbavu přesně dle vašich požadavků, interiér nabídne vůni novoty a prodejce na něj při předání umístí velkou mašli. Jistě že ano, ale přesto existuje totiž několik důvodů, proč dát raději přednost kvalitnější ojetině. Hodně lidí  totiž kupuje nové vozy jen proto, že zkrátka chtějí mít vždy jen to nejnovější a nejmodernější, nebo nákupem nového vozu optimalizují svoje daňové povinnosti. Jenže s novým autem se současně objevují i nemalé náklady. Ty souvisí především se ztrátou hodnoty během prvních měsíců provozu. Proto se dnes podíváme na důvody, proč je někdy lepší zvolit ojetý vůz. 



Nižší pořizovací cena. Často lepší auto za stejné peníze 

Když se podíváte na aktuální ceníky výrobců, zjistíte, že ani na první pohled obyčejná Škoda Fabia třetí generace není úplně z levného kraje. Navzdory faktu, že české silnice brázdí převážně její středně vybavené verze, najdou se i tací, co se budou zajímat o plně vybavenou specifikaci. Ta přitom aktuálně vychází na skoro půl milionu korun, takže je otázkou, proč se raději nepodívat po stejném modelu se stářím do dvou let. Takový vůz může mít obdobnou výbavu a velmi často mu nebudou chybět ani pravidelné servisní prohlídky. Cenově tak tento typ ojetiny vychází na skoro polovinu toho, kolik byste dali za fungl nový kousek. 

Alternativou je pak varianta, že do částky půl milionu korun by šla místo nejnovější Fabie koupit třeba dva roky stará a velmi dobře vybavená Octavie třetí generace. A jelikož nedávno se ukázal její plnohodnotný nástupce, dá se očekávat další postupný pokles cen. Trojková Octavia přitom ve srovnání se současnou Fabií nabídne bohatší vnitřní prostor, lepší jízdní komfort a stranou nemůže zůstat širší nabídka výbavy a pohonných jednotek. 

Eliminace masivní ztráty hodnoty 

Výše zmíněné srovnání Fabie vs. Octavia jsme uvedli především proto, že ztráta hodnoty vozu je hlavní provozní náklad, který jeho majitel nese s každým dnem a ujetým kilometrem. Pokud si pořídíte model od prémiové značky, navzdory vysoké kupní ceně se za pár let váš „klenot“ ocitne v autobazaru s cenovkou dosahující sotva její poloviny. Propad hodnoty u nových aut je totiž enormní. Jen za první rok klesne hodnota nového vozu o čtvrtinu, v dalších letech je procentní pokles obvykle méně než poloviční. Pokud si naopak pořídíte ojetinu s cenou okolo 300 tisíc korun, za dva roky jí stále prodáte výhodněji, než naprosto nový vůz. Samozřejmě se tento odstavec netýká modelů, které patří mezi zvláštní nebo limitované edice. U takových aut se cena s narůstajícími roky naopak navyšuje a navíc asi ani nikdo nepředpokládá, že by je majitelé chtěli za každou cenu prodat. Ale nemusí jít pouze o drahé supersporty nebo veterány. Stačí se podívat do nedávné historie, kdy se škodovky, žigulíky nebo třeba trabanty prodávaly za „pár korun“. A dnes? 

Jednodušší technika a menší riziko pokažení elektroniky 

Čím jednodušší technika, tím lépe. Tohle je možná trošku nečekané, ale pravdivé. Je jasné, že hodně z nás chce mít vždy co nejmodernější vůz, jenže zde platí jedno pravidlo. Čím více elektroniky u nového auta, tím větší hrozí riziko, že se něco pokazí. Tak třeba pro někoho naprosto zbytečný systém Start Stop. Povinně ho musí mít každé nově vyrobené auto v posledních dvou letech a majitelé takových vozidel se často snaží tuhle otravnou věc navždy vypnout. Funkce navíc často likviduje startér a v letních měsících příliš neprospívá rozpálenému turbodmychadlu, které se vlivem náhlého vypnutí motoru nestačí vychladit. Jenže u ojetiny staré více jak pět let tuhle věc zřídka kdy najdeme. U několik let starých aut pak často chybí další moderní prvky výbavy, mezi které se řadí kupříkladu elektronická ruční brzda, výsuvné kliky dveří, hlídání držení vozu v jízdním pruhu, dotykové displeje, atd... O to více zde nastává otázka, zda něco takového ve svém autě opravdu potřebujeme. Ve velké míře se takové funkcionality snaží pouze zpříjemnit řidičův život, což je mnohdy více než diskutabilní, ale na druhé straně je nutné počítat s jistým rizikem poruchy a následné drahé opravy. 

Delší životnost 

Často se také setkáváme s názorem, že automobily stavěné do roku 2000 byly koncipovány na životnost minimálně 600 až 700 tisíc kilometrů. Od té doby se tak nějak potichu říká, že novější auta vydrží maximálně polovinu této hodnoty a pak budou zralá na kompletní servis, popřípadě rovnou na vrakoviště. Je to skutečně pravda? Odpovědí mohou být především německé statistiky spolehlivosti vozidel TUV Report a zároveň i zkušenosti automechaniků, kteří už mají letitou praxi s opravami starších i moderních vozů. 

Současně se tak nabízí zajímavá otázka. Jak je například možné, že mnohdy vysmívané Fiaty z první poloviny 90. let zlobila hlavně elektroinstalace, ale jejich motory patřily mezi držáky? A proč se světoznámý Mercedes-Benz třídy S (W220) z roku 2004 vyrovná v mnoha ohledech ještě dnes jeho nejnovější generaci? Když vezmeme tyto dva modely do společného srovnání, jízdním komfortem na tom budou oba vozy dost podobně. Po prostorové stránce nabídne nejnovější „esko“ v základní verzi jen o 7 centimetrů více místa než jeho 16 let starý zástupce. Samozřejmostí je i fakt, že ve výbavě aktuální generace W222 najdeme obří hromadu elektroniky, která se časem může pokazit. 

Dá se s jistotou říci, že dnešní doba je zrychlená, nikdo nepočítá s tím, že si koupíme nové auto a bude nám sloužit deset a více let. Nová auta jsou stavěná více jako spotřební zboží a automobilky potřebují jejich neustálou obměnu z naší strany. Když vynecháme prémiové výrobce aut, tak při pohledu na nabídku motorizací se člověk nestačí divit. Není výjimkou, že si lidé stěžují v diskuzích na podprůměrně objemné motorizace a s láskou vzpomínají na staré dobré časy, kdy se například pro francouzský Peugeot 306 nabízel naftový a benzinový čtyřválcový dvoulitr. Není pak divu, že s novými (často tříválcovými) motory s malými objemy neumí řada řidičů pořádně zacházet a technickou příručku, která je dodána k novému vozu, často majitel ani pořádně neviděl. 

Větší možnost výběru 

V poslední řadě je tady širší možnost výběru v autobazarech. Navzdory katalogům nových aut, které často ukazují různé vychytávky a desítky příplatků, vám dá kvalitnější ojetina prostě něco navíc. Stačí se podívat na aktuální nabídku vozidel nižší střední třídy. Které z nich nabízí možnost objednat atmosférický šestiválec? Který sportovní sedan má v základní výbavě plně vypínatelný systém ESP nebo stále méně vídanou manuální převodovku? Člověk si připadá, že hledá jehlu v kupce sena a často jí díky diktatuře ze strany EU ani nenajde… Dnešní moderní auta jsou z převážné většiny pouze utlumenými přepravníky, které neumí nabídnout něco víc, než odvézt pasažéry z bodu A do bodu B. 

Obecně proto doporučujeme přemýšlet nad tím, zda není mnohdy lepší koupit prověřenou (zánovní) ojetinu, která je cenově výhodnější a nabídne to, co leckterá dnešní nová auta za mnohem vyšší ceny.

Další články