Testy ojetých aut, recenze nových aut

FERRARI JEN ZÍRALO, ANEB NENÍ OPEL, JAKO OPEL

11.06.2019 Petr Přikryl

Další ikonické, a zcela výjimečné, auto z konce 80 let, které vám dnes budu popisovat, je LOTUS OMEGA. Historie tohoto vozu sahá do roku 1986, kdy se začala prodávat nová generace Opelu Omega. Do stejného koncernu General Motors totiž patřil také britský Vauxhall a Lotus. Základem rychlého Lotusu se proto stala vrcholná verze Omegy prodávaná ve Velké Británii pod názvem Vauxhall Carlton 3000 GSi První prototypy se začaly objevovat v roce 1988 a už tehdy  vzbudily značnou pozornost. U Lotusu totiž pravděpodobně připravili nejšílenější supersedan, který se kdy prodával.


Výsledkem úprav pohonné jednotky byl výkon 281 kW (382 k). Na 100 km/h zrychlil Lotus Omega za 4,9 sekundy (oficiálně za 5,2 s), na 161 km/h za 10,6 sekundy, což bylo o sekundu rychleji než dvanáctiválcové Ferrari Testarossa! Lotus dokázal i s podvozkem a řízením zázraky. Brzy po uvedení do prodeje raději automobilka přestala udávat nejvyšší rychlost. V některých testech totiž auto jelo přes 300 km/h

Reálná dynamika téhle Omegy byla tak drtivá, že se dokonce v oficiálních kruzích zvedla vlna nevole a volala po zákazu prodeje tohoto modelu. Zejména v Británii se vykřikovalo, jak vůz svádí k porušování předpisů a že je nebezpečný. Na místním trhu byl dokonce údaj o maximální rychlosti odstraněn. Téměř okamžitě se Lotus Omega stal oblíbeným prostředkem různých kriminálních živlů, protože ani nejrychlejší policejní auta tomuhle Lotusu nestačila. Ukočírovat tuhle bestii byla opravdová výzva. Vyrobeno bylo jen 950 kusů, 630 jich mělo volant na levé straně. A jeden z nich se dokonce objevil i v tehdejším Československu

Stalo se velkým zázrakem, že jsem se v roce 1988 dostal do USA. Popisovat, co jsem všechno v Americe zažil, by dalo na docela tlustou knihu. Byl jsem na celé řadě večírků, kde jsem poznal spoustu zajímavých lidí i z automobilové branže. Na jednom takovém mě požádal jistý chlapík o pomoc s prodejem auta v Československu, určeného pro syna jednoho bývalého významného politika. Auto bude dovezeno z Německa, řádně procleno, přihlášeno a u nás na vautobazaru v Libni se měl zprostředkovat prodej. Docela mě tehdy pohoršovalo, že prý auto asi nebudu v tomto provedení znát, ale všechno prý bude legální. Stalo se tak v květnu 1989, když na bazar dorazil pán s Omegou. Musím přiznat, že jsem byl tak trochu pomatený z motoru, který jsem nikdy neviděl. Výrobní číslo podvozku i motoru souhlasily, sepsali jsme smlouvu a pán mě požádal, zda bych ho neodvezl do Argentinské ulice v Praze. Cestou mi ještě vyřídil pozdrav od Čechoameričana a ať se nebojím, že do týdne se mi kupující ozve, ale bude to někdo jiný, než jsem měl avizováno.

Bylo to jako v detektivce. Chybělo snad už jen heslo: „Pampelišky rozkvetly“. Při zpáteční cestě jsem trochu víc sešlápl plynový pedál a… to se nedá ani popsat. Hned jsem si vzpomněl na větu: „Asi ten model nebudeš znát…“Úžasný zvuk motoru a zrychlení, které jsem do této chvíle nezažil. Co to proboha je? Nedalo se odolat a tak jsem najel na silnici E15. Trasu do Nové Vsi, jsem měl jako ze zrychleného filmu. Na dlouhé rovince nikde nikdo. Tento ďábel se rozjel v pohodě na 260 km/h a už jsem musel intenzivně brzdit protože se mi zdálo, že auto přede mnou vlastně stojí. Asi jsem pána v Moskviči vyděsil. Proti nikdo nejel, tak jsem podřadil a už jsem ho neviděl ani ve zpětném zrcátku. Prostě šílený. V Nové Vsi se otáčím a Moskviče pár sekund vidím v protisměru ještě na té samé rovince. Asi se mi to celé zdá.  Na bazaru jsem začal pátrat v katalozích a zjistil jsem, že se asi jedná o Lotus Omega. Určitě to byl první Lotus Omega v ČSSR. A asi poslední, který neměl na sobě ani jediné logo Lotusu a v dokladech Opel Omega 3000. Výrobní číslo, které jsem kontroloval, bylo „oplácké“. Muselo se jednat o prototyp ukrytý pod běžným třílitrovým Opel Omega. Vše ostatní souhlasilo. Docela se mi ulevilo, když kupující přišel auto zaplatit. Dalšímu pokušení jsem tak byl ušetřen. Jak skončilo toto auto není bohužel známo. Třeba ho má doma nějaký normální fanoušek značky Opel a ani netuší, co to je vlastně za unikát. 

A CO DNES?

Pokud se pokusíte tento model koupit, tak je určitě důležitá první rada, Výrobní číslo (VIN) musí začínat písmeny SCC. Obyčejný Opel má VIN ve tvaru WOLO….  Vzápětí však zjistíte, že ceny začínají na 45.000 a stoupají až nad 100.000 euro. Je to prostě auto znalců, kteří se jich tak často nezbavují. Mám tedy obavu, že se nikdy s tímto šíleným autem nesvezete. Natočte si 10 km úsek jízdy vaším autem při rychlosti 100 km/h a dvaapůlkrát záznam zrychlete. Lépe tak pochopíte, co jsem tehdy zažil. Pravda je, že by vás dálniční policejní hlídka asi jen tak nedojela, ale vážně to nikomu neradím.


FERRARI JEN ZÍRALO, ANEB NENÍ OPEL, JAKO OPEL

Další články