Testy ojetých aut, recenze nových aut

MERCEDES BENZ W 123 „PIÁNO“ - VLASTNIT HO PŘED ROKEM 1989 BYLO VELKÉ RIZIKO

30.05.2019 Petr Přikryl

V Československu byl totiž Mercedes  v období, které tady popisuji zaškatulkován jako symbol „zahnívajícího kapitalismu“ a jako auto, které vlastnili jen veksláci, západní diplomaté, agenti, zlotřilí emigranti a vůbec všechny (často neprávem) prapodivné existence. 


Značka Mercedes-Benz vznikla v roce 1926 po spojení firem Daimler Motoren Gesellschaft a Benz & Cie., jejichž zakladateli byli Gottlieb Daimler a Karl Benz. Společnost Daimler-Benz AG, která tak vznikla, přijala pro své vozy ochrannou známku Mercedes-Benz. Původní Benzova firma Benz & Cie. Rheinische Gasmotoren-Fabrik je nejstarší světový výrobce automobilů. Symbol značky je velmi známý – již od roku 1926 je to trojcípá hvězda představující „zemi, vodu a vzduch“, jejímž autorem je Gottlieb Daimler, obkroužená tradičním vavřínovým věncem Karla Benze. Vozy Mercedes jsou pojmenovány po tehdy asi jedenáctileté Mercedes Jelinek - dceři rakouskouherského generálního konzula v Nice Emila Jelinka. 

Mercedes Benz W 123 s přezdívkou „piáno“(podle hrany kufru připomínající víko na piánu) byl automobil vyšší střední třídy vyráběný mezi lety 1976 až 1985. Bylo jich vyrobeno přes 2,7 milionů. Tento sedan se hned od začátku nabízel v devíti variantách – zážehové motory reprezentovaly verze 200, 230, 250, 280 a 280 E, vznětové 200 D, 220 D, 240 D a 300  D. Design byl spíše evolucí než revolucí, navíc proč měnit něco, co již nějaký ten rok funguje? W123 dostala do vínku moderní elegantní tvary, které navazovaly na předchůdce W114/115 a zachovávaly si důstojnost, pro značku Mercedes-Benz tak typickou. Větší bezpečnost, lepší komfort a užitné vlastnosti – tyto tři základní požadavky byly součástí specifikací „piána“. SRS Airbag (z anglického Supplemental Restraint Systems – doplňkové zádržné systémy) se na volantech těchto vozů objevily poprvé v roce 1982. Nic netrvá věčně a i W123 musela uvolnit místo nástupci, v listopadu 1984 byla poprvé představena řada W124 (o tomto modelu někdy příště). Produkce těchto sedanů byla ukončena v listopadu 1985. 

VLASTNIT HO, BYLA SKUTEČNĚ POZVÁNKA NA POLICEJNÍ VÝSLECH DO BARTOLOMĚJSKÉ 

Kraťase, žraloka či piáno, jak se Mercedesu W 123 tehdy přezdívalo, znal v té době každý československý motorista. Mercedes byl neuvěřitelně odolné a spolehlivé auto na technické úrovni, vysoce převyšující ostatní automobily. Vlastnit jakýkoliv Mercedes však znamenalo vždy nemalé problémy a pozvánku na policejní vyšetřování do Bartolomějské. Ptáte se proč? Většina Mercedesů se totiž prodávala na inzerát. Prodávající ani kupující nechtěli být příliš na očích. Prodávající byl pravděpodobně již prolustrován a kupující se naivně snažil tomuto uniknout. Mercedesy se proto často přihlašovaly na 75 leté babičky, nebo rodiče v důchodovém věku. Uskutečnit prodej a následný převod vozidla, byl tak v soukromí bezpečnější. Často byla kupní smlouva „upravena“ na jinou cenu, než byla ta skutečná tržní. Autobazar posloužil pouze k obstarání kupujícího, prodávající smlouvu s bazarem zrušil a auto prodal sám napřímo. Výjimkou nebyl Mercedes mistra pana Karla Gotta, kterého jsem kdysi sám prodával.  

Vzpomínám si i na jiný zajímavý prodej. Asi třicetiletý chlapík z Benešova přivezl do prodeje krásné „piáno“ 200 D. Auto mělo nový lak, zachovalý interiér, zdálo se, že motor běžel bez problémů. Prodávající líčil, jak si auto opravoval pro sebe, ale potřebuje peníze na dostavbu rodinného domu. Domluvili jsme prodejní cenu a hned druhý den jsem auto předváděl zájemci. Ten povídá: „Víte, já mám k medvědům blízký vztah, když přijdete třeba na Matějskou pouť, tak vám ty svoje čtyřnohé rád ukážu." Ne, nebyl to ještě přímo pan Berousek (tomu jsem prodával řadu Mercedesů o něco později), ale svérázný a sympatický „světský“. Tento plechový medvěd se mu líbil, tak ho koupil. „Jedu do Bratislavy tak se těším, jak se projedu.“  Ale již třetí den se „medvědář“ objevil na prodejně, a že auto nechce. Prý žere stejně oleje, jako nafty a předjíždějí ho i Trabanti. Celá zadní část auta byla od sazí a oleje. Vysvětlil jsem mu způsob, jak postupovat při reklamaci ojetiny, zavolal jsem původnímu majiteli a domluvil reklamační schůzku. To bylo varietní vystoupení. Původní majitel nechtěl ani slyšet, že by vracel nějaké peníze. Nový majitel zase nechtěl auto v tomto stavu. Ani po třech hodinách velice silného emotivního dohadování nedošlo k žádné dohodě. 

Ještě z výzkumáku jsem znal jednoho z největších odborníků na Mercedesy, dokonce prý byl totálně nasazen do Panenských Břežan na údržbu a opravy nechvalně známému R. Heydrichovi. Mechanik celkem rychle zjistil, že motor nemá vůbec kompresní tlaky. Po rozebrání nás všechny čekal velký šok. Vložky válců a písty byly pravděpodobně z východoněmecké multikáry a hlava motoru byla na několika místech neodborně svařována. Prostě jasné skryté vady. Mercedes, jeden z nejkvalitnějších automobilů té doby, byl bohužel  „upravený“ českým kutilem, kterého nakonec rozsudek jménem republiky donutil k úhradě opravy motoru. Kupující nám pak jako zákazník zůstal věrný po řadu dalších let a kupoval vždy tuto značku. 

S každým prodejem Mercedesu to byl často detektivní příběh. Jednu „123“ jsem prodával pod rouškou tajemství chlapíkovi, který měl svého kupujícího, ale trval na tom, že chce svoje piáno prodat přes autobazar. Až o měsíc později jsem věděl proč. Prodávající po obdržení peněz emigroval do Německa, a pokud bylo auto prodáno socialistickým autobazarem, tak se vůz kupujícímu nezabavil. Pro mě to byla výše zmiňovaná „pozvánka do Bartolomějské“. Nebyla však ani jediná, ani poslední. Touha po „piánu“ přivedla k nám na prodejnu „borce“, který si krásného Medvěda odvezl za pouhých 250 korun. Nevěříte? Mercedes W 123 220 D, bílé barvy jsme tehdy prodávali za 250 tisíc Kč. Auta se platila na nedaleké poště formou složenky, kterou jsme kupujícímu předávali s vypsanou částkou a číslem komisního prodeje. Většinou jsme zákazníka na poštu vozili, ale tento to odmítl. Dojde si prý ještě na oběd a vrátí se tak za hodinu. Na složence odmazal tři nuly, na poště zaplatil 250 korun. Na kontrolní útržek tři nuly dopsal a bylo to. Nic jsme nepoznali a auto mu předali. Až po týdnu jsme z výpisů zjistili, jaká platba na náš účet vlastně dorazila. Nutno dodat, že tento „vykuk“ měl falešnou občanku. Z nepříjemného vyšetřování nás zachránila skutečnost, že se Mercedes našel na jednom pražském sídlišti. Po měsíci nám bylo auto vráceno a prodej jsme mohli opakovat. 

ZA KOLIK SE DÁ PIÁNO POŘÍDIT DNES? 

V nabídkách je těchto legendárních „123“ opravdu hodně. Ceny začínají na 1000 €. To se ovšem odsuzujete k „totálnímu nasazení“ do dílny na hodně dlouhý čas. Za 2 – 3 tisíce € s opravami strávíte pořád několik měsíců. Od 4000 € si můžete ověřit, jak odolné auto „123“ je a lze s ním okamžitě jezdit. Dnes „piáno“ za 250 tisíc korun, jako to z našeho příběhu, v pohodě koupíte, ale tuto investici ocení až vaše dnes narozené dítě ve svých osmnáctých narozeninách. Ceny totižnnestoupají až tak rychle ale majestátní svezení vás určitě překvapí. Tak šťastnou cestu.


MERCEDES BENZ W 123 „PIÁNO“ - VLASTNIT HO PŘED ROKEM 1989 BYLO VELKÉ RIZIKO

Další články