Testy ojetých aut, recenze nových aut

Pamatujete hit českých taxikářů? Daewoo Racer stálo 63 platů

05.01.2020 Petr Přikryl

Daewoo Racer- licenční vůz německého auta roku 1985 Opel Kadett E byl vyráběný mezi lety 1986 a 1994 jihokorejskou automobilkou Daewoo. Pohon obstarával řadový, kapalinou chlazený čtyřválec s rozvodem OHC, o objemu 1,5 litru a výkonem 75 koní, který byl umístěný napříč před přední poháněnou nápravou. Jednalo se o čtyřdveřový, pětimístný sedan střední třídy, s poměrně dobrými jízdními vlastnostmi a vynikající aerodynamikou. Auto dosahovalo maximální rychlosti 170 km/h. Zda ale právě proto dostalo tohle Daewoo příjmení Racer (závodník) netuším.


Vozy Daewoo Racer se v Československu představily na Brněnském strojírenském veletrhu v roce 1988. Do prodejen Mototechny přišly v létě 1989 jako kompenzace Libyjského dluhu. Jednalo se vlastně o třístranný směnný obchod. Libye, kde působilo Daewoo, dlužila peníze Československu. Dohodlo se tedy, že Libye pohledávku zaplatí Korejcům a ti nám dodají auta. (pozn, Libyjci tuto dohodu nikdy nedodrželi). Prodejní cena Daewoo Racer byla stanovena na 189 900 korun (cca 63 průměrných platů). Bylo tak nejdražším autem v tehdejší Mototechně. Celkem se jich do prodeje dostalo asi tři tisíce kusů. Koupit ho ale nebylo vůbec snadné. Zkrátka normální smrtelník se bez patřičných známostí ke koupi nedostal. Řezníci, zelináři, taxikáři a veksláci byli proto nejčastějšími kupujícími. Omlouvám se těm pár hercům, zpěvákům a ostatním, kteří tuto novinku získali (snad) normálním způsobem. Řadě z nich jsme pak po letech Daewoo jako ojetinu prodávali.



Daewoo Racer jsem znal z USA, kde jsem byl na jaře roku 1988. Zde se prodávalo jako Pontiac Le Mans a na americkém trhu patřilo k těm levnějším vozům. Co se ale v létě 1989 nestalo. Na oběd jsme v té době jezdili do holešovického Motokovu (který obstarával dovoz Daewoo do ČSSR) a zde mě oslovila sympatická paní, která věděla, že pracuji v nedalekém autobazaru. Zeptala se, zda nevím, kdo by od ní koupil tuto horkou novinku. Nechtěla, aby její šéf a ostatní kolegové věděli, že auto prodává. Auto stálo v podzemních garážích pod vrstvou prachu a s vybitým akumulátorem. Bylo asi z brněnského veletrhu a opravdu minimálně jeté. Bylo pro ni prý zbytečně velké, stačil by jí třeba Fiat Uno. Cenu nabídla lepší, než byla ta v Mototechně, tak to byla pro mě výzva.

Fiata, který se této paní líbil, jsem do čtrnácti dnů sehnal a prodat svoje auto také nebyl problém. Nic tedy nebránilo tomu, že jsem odjížděl Racerem v modré metalíze.  Na tachometru bylo asi 1 800 km. Bylo to moje první auto s tak malým počtem ujetých km. Bylo to zároveň auto, jehož cenu jsem svým rodičům tajil, protože byla podobná, jako cena jejich domu. Snad každý den jsem dostával nabídky na prodej a ještě před 17. listopadem 1989 jsem ho nakonec prodal. Vůbec jsem tehdy netušil, že na jaře 1990 svobodně vycestuji do USA – splnit si sen a přivézt první americká auta, která jsme mohli znát pouze z amerických filmů. V jednom kontejneru bylo místo ještě na jedno auto, tak mi můj čechoamerický kamarád půjčil peníze a místo jsme využili. Koupili jsme mírně havarovaný Pontiac Le Mans. Toto americké Daewoo, mělo automatickou převodovku, klimatizaci a bezpečnostní pasy, které vás automaticky připoutaly. O této již zcela jiné automobilové době se s nadšením rozepíši někdy příště.

Pár nabídek na ojetý Daewoo Racer naleznete na inzertních již od 10 tisíc korun a ani v ostatních evropských nabídkách to není lepší. Zkrátka jihokorejský koncern zanikl a závodník z tohoto článku asi dorazil do cíle. Do automobilového nebe.

Další články