Testy ojetých aut, recenze nových aut

RENAULT 11 – AUTO Z BONDOVKY „A VIEW TO A KILL“ DOKONCE MLUVILO…

13.08.2019 Petr Přikryl

Renault 9 a Renault 11 jsou automobily, které v letech 1981 až 1988 uvedla francouzská automobilka na trh a které se rázem staly oblíbenější než souběžně prodávaný model Renault 14. Konstruktérem těchto modelů byl Robert Opron a zatímco Renault 9 byl uveden na trh v říjnu 1981 jako čtyřdveřový sedan,  model 11  odstartoval na začátku roku 1983 jako tří nebo pětidveřový hatchback.


Devítka nejprve měla dva čtyřválce OHV. Slabší jedenáctistovku s výkonem 47 koní, silnější čtrnáctistovka pak měla výkon 60 koní. S dvojitým karburátorem dokonce 70 koní. S nezávislým zavěšením všech kol byla jízda velice pohodlná. Karoserie byla konstruovaná za pomoci výpočetní techniky a poskytovala co nejvyšší odolnost a pasivní bezpečnost. Není proto divu, že se Renault 9 dočkal ocenění auto roku 1982. Automobilka následně doplnila nabídku motorů atmosférickým dieselem o objemu 1,6 litru a výkonu 55 koní.

Model 11 měl velkou výhodu v zavazadlovém prostoru o objemu 340 litrů (po sklopení sedadel až 1200 litrů). Lišil se vpředu čtyřmi obdélníkovými reflektory a blinkry v nárazníku. Zadní část měla v pátých dveří zakulacené okno, malý spoiler a hezká koncová světla. Zároveň vzrostl výkon čtrnáctistovky na 61 koní a do nabídky přibyla i nová sedmnáctistovka s výkonem  80 koní, na jejímž vývoji se podílelo Volvo. Renault se také vytasil s technickými vychytávkami a tak se v nabídce objevila i „hi-tech“ výbava TSE Electronic s digitálními přístroji. Auto na vás mluvilo, že máte nedovřené dveře, málo paliva, nebo nevypnuté světlomety. Rozumět mu ale moc nebylo.

Renault 11 oproti „devítce“ žádný titul nezískal, ale zahrál si v úvodní scéně filmu Vyhlídka na vraždu (A View To A Kill) z roku 1985. V jedné z akčních scén Roger Moore, coby tehdejší James Bond, autu nejprve utrhl střechu, pak ho rozpůlil a následně jezdil pouze s torzem vozu posazeným na přední nápravě.  Od roku 1984 se začala vyrábět varianta 11 Turbo. Model dostal čtrnáctistovku s výkonem 103 koní z malého Renaultu 5 GT Turbo a uměl s ní uhánět až 180 km/h. Pro německý a švýcarský trh pak přidala automobilka sedmnáctistovku s katalyzátorem, novinkou byla i základní dvanáctistovka s výkonem 55 koní.

Následná modernizace měla jiná přední světla, nárazníky a masku chladiče. Variantě Turbo narostl výkon na 114 koní a nově jste ho mohli využívat i v Renaultu 9 Turbo.  Od roku 1987 se i sedmnáctistovka nabízela se vstřikováním. Tyto automobily nesly označení GTE. Celosvětově bylo vyrobeno přibližně 6,3 milionu těchto vozů včetně všech derivátů. Asi 3,2 milionu připadlo devítkám, 3,1 milionu jedenáctkám. 

U NÁS TO MOHLO BÝT S RENAULTEM VŠECHNO JINAK

Mezi zapomenuté příběhy z konce sedmdesátých let patří jednání o možnosti licenční výroby budoucí devítky v Československu. Nic z toho však nakonec nebylo. Er devítky se na našich silnicích ale přece jen objevily, byť v omezeném množství. Motokov v letech 1982 – 1984 dovezl 1300 sedanů R 9 TL, jež se prodávaly výhradně v Tuzexu. Spolu s dříve dovezenými zkušebními vzorky tak bylo u nás koncem roku 1984 v provozu 1317 automobilů Renault 9.

Svoji první devítku jsem koupil při návštěvě pojišťovny, kde jsem se potkal s majitelem, který zde likvidoval škodu právě havarované devítky. Dostal vyplaceno velice slušnou částku, auto ale opravovat nechtěl, takže byl prodej dílem okamžiku. S opravou jsem se sice trochu trápil, ale zlaté české ručičky jednoho autoklempíře vše zachránily. V bazarech se tenkrát moc „devítek“ neobjevovalo, takže jsem v tom našem na Libni měl každý den hned několik zájemců. Po necelém roce jsem však neodolal jednomu brněnskému „betelnému“ veksloši a devítku mu prodal. 

Na jedenáctku, jsem pak čekal další rok. V lednu 1987 jsem koupil vzhledově hezkou, z Německa dovezenou jedenáctku, které cvakaly homokinetické klouby, a nešlo řadit zpátečku. Oprava sice něco stála, ale co, vozil jsem se jako Roger Moore z bondovky. Po třech měsících jsem ale svoji „jedenáctku“ prodal, protože na bazar přivezla naše stálá zákaznice Zuzana R 11 v panenském stavu. Stěhovala se totiž za svým budoucím manželem do Anglie, kde auto s levostranným řízením nechtěla. Druhý den přinesla rezervní klíčky a radila se se mnou na snížení prodejní ceny: „Musím mít do pátku peníze. Zvládneš to?“ Nová cena tak byla ještě o něco nižší, než jsem měl nabídky na tu svoji starou německou 11. Jako bonus jsem Zuzaně zařídil, že požadovanou částku dostala v librách a na kurzu tak docela ušetřila. Asi hodinu jsem tak vlastnil dvě jedenáctky a zároveň poslední auta značky Renault do dnešních dnů. Od té doby jsem žádného Renaulta už neměl.

 LZE S TĚMITO RENAULTY „BLBNOUT“ I DNES?

„Devítek“ v nabídkách po celé Evropě moc nenaleznete. Ceny se pohybují od 400 do 4000 €. Většina těchto automobilů, tak asi již odpočívá v automobilovém nebi. S „jedenáctkou“ je to podobné. Nejdražší jsem našel za necelých deset tisíc euro ve Francii a jednalo se o R 11 Turbo z roku 1988. Netroufnu si radit, zda právě pro malý počet těchto modelů, to bude za pár let dobrá investice. Můžete se pokusit koupit torza jedenáctky z bondovky, které snad jsou ještě na prodej v americkém Orlando Auto Museum na Floridě. Pozor, snad někdy v budoucnu vám popíši moji zkušenost s filmovými auty v USA. Proto tedy raději „neblbněte“.


RENAULT 11 – AUTO Z BONDOVKY „A VIEW TO A KILL“ DOKONCE MLUVILO…

Další články