Testy Ojetin - Testy a recenze nových i ojetých vozů

RENAULT 16 – AUTO PRO TEHDEJŠÍCH „HORNÍCH DESET TISÍC“

19.02.2019 Petr Přikryl

V tehdejším Československu se Renault 16 představil v září 1965 na strojírenském veletrhu v Brně a v omezených počtech se dovážel následujících dvanáct let. V rekordní sezoně 1970 bylo do republiky dovezeno 350 „šestnáctek“, které tehdy prodával výhradně Tuzex. Výjimku pak tvořila stovka vozů, které v roce 1974 prodávala Mototechna za závratných 91 000 Kčs. Dát za auto 41 tehdejších průměrných platů si v tu dobu mohl dovolit opravdu málokdo a i pro tehdejší smetánku se jednalo o docela drahý „špás“. A v čem tkvělo kouzlo a atraktivita tohoto vozu?


Renault 16 provedením karoserie, které se dnes běžně říká  hatchback, doslova předběhl svoji dobu. Prostorná, variabilní a bohatě prosklená pětidveřová karoserie nabízela nevídaný luxus a pohodlí pro pět cestujících. Složením zadního sedadla vznikl prostor pro 750 l zavazadel, po jeho vyjmutí to bylo dokonce 1200 l. Pod přední kapotou pak zbylo místo i na vodorovně uložené náhradní kolo. Čtyřválcový motor OHV 1470 cm3 měl hliníkový blok zhotovený tlakovým litím, pětkrát uložený klikový hřídel a výkon 55 koní.  Tradiční dynamo nahradil v elektrické soustavě alternátor, což byla evropská premiéra. Všechna čtyři kola byla nezávisle zavěšena, přední na lichoběžníkových závěsech, zadní na vlečených klikách. Odpružení obstarávaly zkrutné tyče, vpředu podélné, vzadu příčné. Zajímavostí bylo, že kvůli uspořádání zadní nápravy s párem za sebou umístěných příčných zkrutných tyčí se lišily hodnoty rozvoru náprav. Vlevo byl o 67 milimetrů delší než vpravo.  Obě nápravy byly doplněny stabilizátorem. Brzdy byly vpředu kotoučové a vzadu bubnové s omezovačem brzdného účinku v závislosti na okamžitém zatížení.

Renault 16 byl představen veřejnosti v březnu 1965 na Ženevském autosalonu a rok nato jej novináři ocenili prestižním titulem Evropský vůz roku. V březnu 1968 pak v Ženevě debutoval model R 16 TS s větším čtyřválcem 1565 cm3   s dvojitým karburátorem a výkonem 83 koní. „Téeska“ měla palubní desku osazenou kruhovými přístroji včetně otáčkoměru, elektrickým ovládáním oken předních dveří a za příplatek i kožené čalounění. Navenek se model TS od základní verze odlišoval dvojicí přídavných halogenových světlometů na předním nárazníku a počínaje rokem 1969 také couvacími svítilnami na zádi. V modelovém roce 1970 mohl R 16 TS jako vůbec první dostat za příplatek elektricky ovládaný posuvný díl střechy. Na podzim 1973 se pak začal vyrábět špičkový Renault 16 TX. Vyznačoval se dvěma páry čtvercových halogenových světlometů, litými koly ve stylu Gordini a malým spoilerem nad horní hranou zadních dveří. Poháněl jej čtyřválec 1647 cm3 s výkonem 93 koní s pětistupňovou manuální převodovkou. Dosahoval rychlosti 175 km/h.

Výměna auta za chatu u Berouna? Tenkrát dobrý "kšeft"

V roce 1976 jsem od rodičů dostal chatu ve Vráži u Berouna, ale touha mít nějaký automobil byla mnohem silnější, než jezdit na 80 km vzdálenou chatu. Poslal jsem tedy inzerát do časopisu Svět motorů s textem – „Vyměním chatu za auto“. Po týdnu se ozval pán, který projevil zájem a navrhl schůzku u chaty ve Vráži. Vidím vše jako dnes. Sedím na pařezu u branky a přijíždí R 16 TX v modré metalíze. Vystupuje pán v obleku a ptá se, zda mám oprávnění tuto výměnu uskutečnit. Prohlédne si chatu a nabízí, abych si já prohlédl jeho šestnáctku, a že si zavoláme. Všichni moji kamarádi v tu dobu měli většinou škodovky a Renault mě doslova vyděsil. „Hmm, takové auto pro páprdy“ – myslel jsem si. Tuto historku jsem vyprávěl právě těmto kamarádům, a protože se čtrnáct dní zájemce neozýval, přijal jsem další nabídku. „Vybereš si jakékoliv auto v autobazaru, převedeme chatu a bude to“- nabízel další zájemce. V autobazaru pod Libeňským mostem jsem si tedy vybral Škodu 100 L s novou karoserií za 45 000 Kčs a ještě mi zbylo na sportovní volant a otáčkoměr. Vystřídal jsem pak ještě hodně dalších automobilů, ale teprve v roce 1982 jsem si koupil svoji první šestnáctku TX. Zkorodované, ojeté služební auto, které objelo nejméně šestkrát zeměkouli. Bylo od české společnosti, která mimo jiné pomáhala budovat cukrovary v Íránu. S tímto Renaultem jsem si jel do porodnice i pro svého syna. Kočárek se vešel do zavazadlového prostoru, aniž by se musel skládat. Zkrátka úžasné auto. Rád na něj vzpomínám.

Pro Renaulta byla osudem koroze, ojeté kousky mívaly vlastnosti motorového člunu

Šestnáctka byla spolehlivým autem a nevzpomínám si na závady s motorem, převodovkou, nebo brzdami. Většina majitelů se jich ale zbavovala kvůli korozi. U starších kusů navíc ještě docházelo k opotřebení torzních tyčí, které nedokázaly zabránit kolébání vozu. Hlavně při prudkém rozjezdu to mělo efekt jako u zvedající se přídě motorového člunu.

Voda „šestnáctce“ na filmovém plátně slušela

Můj dlouholetý kamarád, kolega prodejce ojetých vozů, automobilový závodník a také kaskadér pan Václav Syřiště, často natáčel filmové honičky. V roce 1976, při natáčení filmu Noc klavíristy měl podle scénáře skočit s Renaultem 16 do rybníka. Vašek nikdy nic neodmítl. Filmaři mu připravili rampu, rozmístili si kamery a Václav se rozjel. Jako spolujezdec s ním jel profesionální potápěč, který měl jasný úkol - sebe a Vaška dostat nad hladinu. V autě proto měli i kyslíkové přístroje. Po dopadu auta na hladinu se však ve velké rychlosti se utrhla přední kapota, rozbila čelní okno a oba zasáhla do obličeje. Vaška do tváře a potápěče do nosu. Vašek mi popisoval, jak vlastně zazmatkoval, navíc ho kyslíková lahev částečně omráčila a profík potápěč, vzhledem k poranění toho měl také dost. Drama, jako ve skutečné detektivce. Další potápěči je posléze vysvobodili a vše dobře dopadlo. A co myslíte, jak dopadl Renault? Utržená přední kapota, rozbité čelní okno, zborcená střecha z motorového prostoru po nárazu zmizel rozdělovač, filtr, pojistkové skříňky… Vašek nakonec auto koupil, opravil a prodal.  Klidně bych i věřil, (jako v pohádkách) že auto jezdilo dlouhá léta a možná „žije“ někde dodnes.

Jak je na tom R 16 dnes?

Renaultů 16 bylo do května 1980 vyrobeno asi  1,9 milionu kusů. V současných nabídkách po celé Evropě jich je však velice málo. Viděl jsem šestnáctku za 35 000 korun, která stěží stála na kolech, nepojízdná a řádně zkorodovaná. Renovovat auta v podobném stavu je velmi nákladné. Našel jsem další od 65 do 115 000 korun a seznámil se s chlapíkem, co tyto vozy kompletně renovuje. Cenově i časově je to ovšem taktéž docela náročné. Pouze pár desítek Renaultů od 200 až do 380 000 korun bylo moc hezkých. V tom nejdražším prý dokonce jezdil Alan Delon v nějakém francouzském filmu. Cena, jak často říkám, dolů nepůjde bez ohledu na to, kdo s ním kdy jezdil. Vás jízda může příjemně překvapit a třeba se stanete fanoušky tohoto úžasného modelu, který může být dodnes vzorem pro ostatní.


RENAULT 16 – AUTO PRO TEHDEJŠÍCH „HORNÍCH DESET TISÍC“

Další články