Žádný Superb ani Octavia. Říkalo se mu "hadrák" a na konci 60.let sloužil i jako služební vozidlo.

Foto: Luděk Kortus

Je to dnes těžko představitelné, ale na konci šedesátých let sloužil Velorex skutečně také jako služební vozidlo. Sice jenom v zemědělských družstvech, kde do té doby jezdili referenti pouze na motorce, ale stejně...


Kdo by neznal populární "hadrák". Alespoň z filmu Vrchni, prchni, kde v něm Josef Abrhám přijel na třídní sraz, aby se potom při tanci chlubil Dagmar Patrasové, že přijel Saabem. Dnes by se na takové vozítko jistě seběhli všichni podívat, ale v době svého vzniku to byla tzv. "z nouze ctnost". Již před časem si s námi na téma Velorex popovídal p. Ladislav Šustr, předseda Velorex Clubu. A protože je Velorex stále populárnější, přinášíme část tehdejšího rozhovoru, který je plný zajímavých informací.

Jak jste se vlastně dostal k předsednictví ve Velorex clubu?

V roce 1986 vyšel ve Světě motorů malý inzerát, který oznamoval, že se v Praze bude konat setkání majitelů Velorexů. To bylo úplně poprvé, kdy se takové setkání konalo. Pořádali ho kluci z Lékařské fakulty UK. Pak už se srazy pořádaly pravidelně dvakrát do roka. Jezdili jsme do Chocně, Ústí nad Orlicí, Hradce Králové nebo do Boskovic. Jarní srazy v Boskovicích se první květnový víkend pořádají dodnes. Je tam k vidění až 200 Velorexů. 

Takové srazy nebyly v té době asi úplně běžné, že? 

V té době to byla v podstatě ilegální činnost, nebyli jsme totiž nikde organizováni. Až v roce 1990, když se obnovoval Autokub ČR, jsme se zúčastnili valné hromady, a stali jsme se součástí Autoklubu. Protože jsem vše organizoval já, tak jsem se stal předsedou a už mi to zůstalo. Když jsme pak v restauraci Na Palmovce zakládali Velorex club, bylo nás tam asi patnáct. Během času vznikly další regionální kluby. Například Louny, Blansko nebo Beroun mají také svoje kluby. 

Jak jste se dostal ke svému prvnímu Velorexu? 

Velorexy byly původně určené pro invalidy a byly na poukaz. Nový Velorex se nedal volně získat. Zdravý člověk ho získal jedině z druhé ruky. Ke konci výroby, to znamená na konci 60. let, to již nebylo vozítko určené výlučně pro invalidy, ale Velorexy se začaly dodávat i jako služební vozidla podnikům. Hodně jezdily například v zemědělství. Můj tatínek dělal v STS Hostivice a dostal Velorex 350 právě jako služební vozidlo. Před tím měl motorku, takže byl nadšený, že na něj neprší a mohl ho využívat i soukromě. Takže jsme s ním jezdili také na chalupu a na výlety. 

Dnes by to asi nebyl ideální dopravní prostředek pro chalupáře... 

To máte pravdu. Z dětství mám mnoho zážitků právě z cest na výlety a na chalupu. Jezdili jsme ve třech. Většinou jsem seděl vzadu za sedačkami. Pokud byl Velorex plný věcí, seděl jsem mámě na klíně. Někdy ale nešlo ani to. Naši jednou zastavili v Rakovníku a šli do železářství. Tam měli nový uhláky, což bylo tehdy nedostatkové zboží. Jenže kam je naložit, když nebylo uvnitř místo? Tak mě vysadili, táta mi slíbil zmrzlinu, když tam počkám a odjeli s těmi kamny domů. Později podnik tenhle konkrétní Velorex prodával, táta si ho odkoupil, no a když mi bylo devatenáct a měl jsem papíry, tak mi ho dal, ať jezdím. V životě by mě nenapadlo, v co všechno to nakonec vyústí.   

To už jste si byl vědom historické hodnoty vozidla? 

Pět let před revolucí to mělo hodnotu takřka nulovou. Nikdo to nechtěl. Pokud to někdo za socialismu měl a jezdil s tím, tak to nebylo z nějaké recese. Bylo to z nouze, protože neměl peníze na auto. Neznám případ, že by si to tenkrát někdo koupil jen tak ze srandy a jezdil. 

A jak jste Velorex bral v devatenácti letech? 

Já jsem to bral tak, že mám čím jezdit z bodu A do bodu B, že se můžu přepravovat a že mám něco vlastního, takže to byla určitá svoboda pohybu. 

Ale měl jste z toho radost, ne? Nestyděl jste se jako herec Abrhám ve filmu Vrchní prchni! 

No úžasnou radost jsem měl! Vůbec jsem se nestyděl. Ale je fakt, že v té době na to lidi pohlíželi: „No jo, chudák, vidíte.“ Vnímání Velorexu se začalo lámat až po revoluci. Úplně se změnilo ve chvíli, když malé modýlky Velorexu od známých firem začaly stát tolik, za kolik jsme kupovali Velorexy, když jsme byli mladí. V takovou chvíli si člověk řekne, že něco je jinak.  

Jaké je základní rozdělení Velorexů? 

Typů bylo víc 350, 250, 175. Dvěstěpadesátky dřív nikdo nechtěl, protože se tím nesvezl. To tak sotva jede, tak to drnká, jsou tam větší vibrace. Ale třistapadesátka dvouválec je komfortní a hezky jede. Dnes je poptávka po starých strojích z 50 let, až do roku 62 nebo 63, než se začala vyrábět 350. Dvěstěpadesátka je vzácná, nebylo jich vyrobeno tolik, byť na svezení je 350 asi nejlepší. 

Jaký Velorex jezdil ve Vrchní, prchni!? 

To byla klasická třistapadesátka, naprosto běžná. Samozřejmě se traduje, čí to bylo, ale vždycky se to potom dementovalo, že to nebyl on. Věděl jsem o někom, kdo se chlubil: “Mám ten Velorex, co hrál ve Vrchní, prchni,” ale to jsou jen nepotvrzené informace. Říká se, že si filmaři Velorex pro natáčení koupili, ale že jim nejezdil a chtěli ho vrátit. Nakonec ale vznikl kultovní film, kde Velorex hraje téměř hlavní roli. Oblíbená scéna mezi velorexáři je, kdy hlídka jede žigulíkem a honí Velorex, který na plné čáře předjíždí autobus. Je to točené na silnici z Modřan na Zbraslav podél Vltavy. Teď je to tam trošku jiné, jsou tam ty tunely. 

A jak jste ho užíval po revoluci? 

Kromě srazů, které se dělaly, tak jsem s ním jezdil i běžně do práce. Také jsem s ním jezdil k soudu. Často jsem parkoval na Ovocném trhu. Auto byste tam nepostavil, to by vám hned odtáhli. Ale když tam stál Velorex, tak každý přimhouřil oko. Dneska bych ho tam nenechal, protože bych se o něj bál. Tenkrát jsem s ním jezdil různě po republice. Jezdil jsem k soudu do Kolína nebo na Kladno. 

Kdy jste jeli na první “expedici”? 

V roce 1992 přišel kamarád, taky velorexář, který měl strejdu ve Švédsku, a říkal, abychom za ním jeli Velorexama. Úžasný nápad, byl začátek září. Já říkám: “Kdy, příští rok?” On na to: “Ne jedeme v pátek.” V té době si člověk neuvědomoval, co všechno se může stát a co všechno se může rozbít. Tak se jelo vcelku komfortně a bez starostí. Cesta nahoru nám trvala tři dny. Tři dny jsme jezdili po jihu Švédska. Zjistili jsme, že Velorex je na takové cesty ideální. Když jedete autem, krajinou jen tak profrčíte a za sklem auta máte pohled jako na obrazovku. Ale když jedete Velorexem, tak všechno tak pomalu ubíhá, pěkně se kocháte a všechno vidíte a cítíte jinak. 

Jak to bylo s výpravou na polární kruh? 

Pak nás napadlo, jet někam výš, třeba na severní polární kruh, tam žádný Velorex určitě nedojel. V roce 1996  jsme objeli Balt a na polárním kruhu jsme byli ve Finsku. Konstruktérovi Velorexu Mojmíru Stránskému jsme odtud poslali pohled. Dolů jsme jeli přes Finsko a potom lodí do Německa. Řekli jsme si, že v tomhle budeme pokračovat. To je to, co nás baví. Zajímavé je, jak lidé na to reagují. Když ve Švédsku řeknete, že to má motor z Jawy, tak to všichni znají. Jawy jezdily ve švédské armádě a vzpomínají na ně jako na kvalitní stroje. 

Pak už jste byli zkušení cestovatelé, že?  

V roce 2000 jsme se vypravili do Anglie a Skotska. Udělali jsme takové kolečko. Jeli jsme do Norska, tam jsme sedli na trajekt na Shetlandy, z Shetland na Orkneje a pak do Skotska k jezeru Loch Ness a dolů přes Londýn domů. V roce 2005, jsme udělali další expedici a jeli jsme na nejsevernější bod Evropy na Nordkapp v Norsku a udělali jsme si zajížďku na Lochotské souostroví. To byla také hezká výprava. 

To všechno s tím strojem od táty z traktorové stanice? 

Tak, tak. A to není všechno. V roce 2013 jsme byli zase v Norsku a v roce 2015 jsme byli na Islandu. Objeli jsme Island dokola, 3000 km jenom šotolina. Velorexy tam dostali hodně zabrat, ale zase to zvládly. Tehdy, když se něco vyrábělo, tak se to vyrábělo, aby to vydrželo. Byť to vypadá jako hadrák. 

A co chystáte letos? 

Chystali jsme na letošní rok expedici do Kaliningradu, Litva, Lotyšsko, Estonsko přes Finsko a Švédsko. Takový kolečko. Ale bohužel do toho zasáhl virus a zavřené hranice, tak jsme cestu museli zatím odložit. Pevně věříme, že příští rok to vyjde. 

V jaké jezdíte sestavě? 

Jezdíme ve více lidech a strojích, maximálně 4 až 5 velorexů, víc bych do expedice nezařadil. Dva jsou málo, protože když se něco stane a potřebujete něco řešit, někdo musí někam jet a neměl by jet sám. Také máme rozdělený náklad. Jeden veze jídlo, druhý olej, třetí náhradní díly. Již máme seznamy, víme co brát a co se může rozbít. Víme, bez čeho se dá jet dál, a bez kterých věcí se nepohnete. 

Jací to jsou lidé? 

Tím, jak jezdíme expedice s Velorexem, zažijeme úžasné věci. Když budete mít auto veterána na víkendy, tak na ježdění dobrý, ale Velorex je životní styl. Lidé, co se kolem Velorexů pohybují, jsou někdy i potetovaný Velorexama. Od rána do večera jenom Velorexy, sbírají je, sbírají věci kolem toho, modýlky, obrázky… Mají koníček, který jim pohltí veškerý čas.

Měli jste někdy možnost svézt se ve Velorexu? Napište nám do diskuze

Automobilový portál s testy ojetých aut a testy nových vozů, ale také zpravodajství ze světa automobilismu, automobilové novinky, levné ojeté vozy, recenze autobazarů, světové autosalony, rady jak koupit ojetý automobil, prověření VIN, chat s odborníkem, rady, jestli benzín nebo nafta, Škoda nebo Volkswagen, kombi nebo sedan…


TestyOjetin.cz 

FOLTÝN PUBLIC RELATIONS
Rybná 24
110 00   Praha 1 
info@testyojetin.cz 

Ochrana osobních údajů

Obsah internetových stránek www.testyojetin.cz (dále jen „Web“) jakož i jejich celkový vzhled, a to včetně loga a jeho částí, jsou autorským dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Web zároveň obsahuje vyobrazení ochranných známek a audiovizuální obsah, jehož vlastníkem a/nebo oprávněným uživatelem je Provozovatel. Provozovatel je tak v souladu se zákonem. č. 121/2000 Sb. oprávněn vykonávat veškerá majetková práva k Webu. Jakékoliv užití textového, grafického nebo audiovizuálního obsahu Webu jinak, než v případech výslovně vymezených zákonem, zejména pak užití obsahu formou šíření, kopírování, napodobování nebo jiného zpracování, je bez písemného souhlasu Provozovatele zakázáno.
© 2020 TestyOjetin.cz. All Rights Reserved. Created by BestSite. Powered by Tele3.
K provozování webových stránek www.testyojetin.cz (dále jen „Web“) využíváme takzvané „cookies“. Jde o malé soubory sloužící k přizpůsobení obsahu Webu, k měření jeho funkčnosti a k publikování a zobrazování takového obsahu, který koresponduje s Vašimi zájmy a preferencemi. Používáním tohoto Webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme. V případě, že se sběrem a uchováváním cookies nesouhlasíte, změňte si, prosíme, požadované nastavení Vašeho prohlížeče. Více informací naleznete po stisknutí tlačítka „Cookies“.