Žehlící prkno na víku kufru, neprůhledná skla nebo neschválené disky kol. Někomu se to může líbit, v případě neschválených úprav to ale může přinést vytunění, nebo spíše vytunelování, vlastní peněženky.
Není tuning jako tuning. Někdo si na zadní víko kufru přidělá žehlící prkno, provrtá výfuk, pod auto namontuje stroboskopické světlo a má pocit, že je pánem silnic. Kromě toho, že jsou podobné úpravy poněkud komické, nejede takové auto rozhodně lépe ani rychleji, a v drtivé většině případů navíc ani nesplňuje podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. To ale často nesplňují ani vozy s mnohem profesionálnější a nákladnější úpravou. Už například jenom montáž pneumatik, jejichž rozměr není uveden v technickém průkazu, může při kontrole znamenat ztrátu technického osvědčení a v případě nehody také zkrácené plnění pojišťoven. A jaké nejčastější problémy tuningová auta mají?
Jsou to právě neschválené rozměry a typy disků, včetně pneumatik. Někteří „tuneři“ jdou dokonce tak daleko, že si na široký ráfek natáhnou úzkou pneumatiku. Někomu se takhle zvláštně roztažená pneumatika může líbit, při nějakém ostřejším průjezdu zatáčkou je ale téměř jisté, že se pneumatika z disku svlékne. A potom je po pneumatice, po disku a většinou i po autě. Otázkou také zůstává prostor pro takový disk v podběhu auta a zvýšená neodpružená hmota, která má na jízdní vlastnosti auta pochopitelně nemalý vliv. Opět platí, že neschválené úpravy se mohou majiteli takového auta docela výrazně prodražit. Policie bývá na podobně upravená auta poněkud alergická a jeho majitel musí s častějšími silničními kontrolami počítat.
Dalším častým prvkem tuningu je úprava tvrdosti podvozku auta. Zkracují se pružiny, mění tlumiče, podvozek se posouvá blíže k vozovce. To je jistě super na hladkém asfaltu závodního okruhu, ale jízda po městě, například přes příčné prahy, určitě nebude pro pasažéry za odměnu. Při přehnaně tvrdém podvozku je pak i svižná jízda po okresce poněkud nebezpečná. Podvozek tolik nepruží, kola hůře kopírují nerovný asfalt, mají snahu tzv. odskakovat, což ztěžuje řízení i komfort. I když u většiny aut vypadá snížený podvozek docela atraktivně, bez schválených úprav zapsaných do technického průkazu, nemá cenu k něčemu takovému přistupovat.
Samostatnou kapitolou jsou úpravy výkonu motoru. Ať už jde o přídavné „powerboxy“ nebo úpravy mapy řídící jednotky, vždy je potřeba počítat, alespoň u zánovních vozů, s možnou ztrátou záruky a pochopitelně také s možným poškozením motoru. Amatérské úpravy většinou končí malérem, značkové úpravy zase často několikanásobně převýší hodnotu vozu. Je ale na každém, kterou cestou se vydá. Je jasné, ža na Audi RS6 má málokdo, na druhou stranu ze staré třílitrové A6 "ereso" neuděláte ani za milion...
