Češi jsou národem kutilů a řemeslníků. Jestliže ke svému podnikání potřebují ojetou dodávku, jejich volba je jasná – Ford Tranzit. Kvalitní ojetá dodávka, známá svojí mechanickou odolností a dobrou antikorozní ochranou je totiž mezi dodávkami etalonem.
Předposlední generace Fordu Transit přišla na trh v roce 2000, a to ve verzích furgon, polokombi, minibus, valník a podvozek pro speciální nástavby. Navíc se vůz dodával s několika rozvory a pohonem předních, nebo zadních kol. Nábídka je tedy opravdu pestrá. Zájmu se těší především praktické provedení polokombi, nabízející šest míst pro posádku a posuvnou přepážku. V těsném závěsu najdeme největší verzi pod označením Maxi. To nabídne díky zvýšené střeše skutečně velký nákladový prostor. Rok po uvedení na trh dostal vůz nový turbodiesel 2.4 TDCi se vstřikováním systémem common rail. Později se objevily další common railové pohonné jednotky. Výroba automobilu byla ukončena v roce 2006, kdy přišel na trh stejnojmenný nástupce nové generace.
Ford Transit 2.0 Di v testu
Pro test jsme vybrali automobil z roku 2006, který má podle palubních přístrojů ujeto 81 000 kilometrů. Jde o dvoumístný skříňový vůz v zachovalém stavu. Výhodou mnoha transitů je bohatá výbava čítající třeba airbag řidiče nebo ABS. Zkoušený vůz nabízí již zmiňovaný airbag, centrální zamykání, autorádio a elektrické ovládání zrcátek, což zase není mnoho. Na trhu se dají najít lépe vybavené vozy. Výhodou je praktická a přitom pohledná palubní deska, příjemné odpružení a pohodlná sedadla. Zapomenout nesmíme ani na dobré jízdní vlastnosti, což je tradiční přednost tohoto modelu. Problémy často působí typické fordovské klíče, které se rychle opotřebovávají stejně jako zámky. Ty navíc lze otevřít i klíčem od jiného vozu této značky. Proto má mnoho transitů dveře nákladového prostoru dovybaveny klasickou FABkou. To však není případ testovaného automobilu. Zaujal nás dobrý stav interiéru i nákladového prostoru. Karoserie nenese známky koroze, což je pro jinak velice odolný vůz nepřítel číslo jedna. Transit vydrží po mechanické stránce neuvěřitelně mnoho, ale korozi podléhá poměrně snadno.
Výrobce nabízel turbodiesely s označením Di, TDDi a TDCi. K testu jsme vybrali motor 2.0 Di o výkonu 63 kW, nejde tedy o nejsilnější provedení této motorizace. Důvodů k volbě motoru Di bylo více. Jednak jsou tyto jednotky nejúspornější a potom také nejspolehlivější. Po výkonové stránce přitom dostačují – pravda, silnější verze o výkonu 74 kW je lepší. Samozřejmě s motory 2.4 TDDi a 2.4 TDCi se ani toto provedení rovnat nemůže. TDDi ale mnohdy zlobí vstřikovací čerpadla Bosch VP44. Jejich oprava je přitom velmi nákladná. Agregáty TDCi zase nezřídka trápí vadné vstřikovače. Motor 2.0 Di si nás rychle získal především díky spotřebě.
Na co si dát pozor
Kromě zmiňovaných problémů se můžete setkat i s ložisky kol na konci životnosti. Důvodem je nezřídka přetěžování vozu. Objevuje se také únik motorového oleje či vůle v uložení přední i zadní nápravy. Výjimkou nejsou ani vytlučené čepy přední nápravy. Pozor si dejte ale hlavně na korozi, které napadá především lemy blatníků a zadní dveře do nákladového prostoru.
LÍBILO
- nabídka ojetin
- prostornost
- často bohatá výbava
- komfortní odpružení
- dobré jízdní vlastnosti
- mnoho různých variant
- příznivé ceny originálních dílů
- mechanická odolnost
NELÍBILO
- blednutí laků
- nezřídka horší stav ojetin
- snadno překonatelné zámky
OJETÝ FORD TRANZIT – NEJŽÁDANĚJŠÍ DODÁVKA V ČESKÝCH BAZARECH
