Liazky jezdily po silnicích celého východního bloku a v osmdesátých letech vozily stupně vítězů z Rallye Dakar. Po revoluci ale automobilka přišla o trhy a v roce 2002 definitivně zkrachovala.
Kořeny ve Škodě
Liberecké automobilové závody vznikly jako uměle vytvořená značka, která navazovala na výrobu nákladních vozů Škoda z Mladé Boleslavi. Firma byla založena v roce 1951 a tvořily ji podniky v Rýnovicích, Mnichově Hradišti a Liberci. Postupně přibyly závody v Mělníku, Zvolenu, Veľkém Krtíši, Přerově a Holýšově.
Dlouho přitom zákazníci jméno LIAZ na autech vůbec neviděli. Původně jej nesly pouze výrobní podniky, zatímco samotné vozy se prodávaly se znaky Škoda. Poprvé se značka LIAZ ukázala na posledních verzích trambusu Škoda 706 RT/MT v šedesátých letech, naplno se ale prosadila až s řadou 100 v letech sedmdesátých.
Řada 100 a zlatá éra
Klíčovým modelem se stala řada 100 s moderní třímístnou kabinou. Do výroby se dostala jako valník 100.05 a tahač návěsů 100.45 s motory MŠ 637 a 638. Výrobce uváděl spotřebu 29 litrů na 100 km u valníku a 40 litrů u tahače s návěsem. Nejvyšší rychlost se podle převodu pohybovala od 72 do 92 km/h. Náběh výroby byl zdlouhavý a k jejímu spuštění došlo v roce 1974.
Montáž probíhala v Mnichově Hradišti, motory dodávala jablonecká motorárna. V sedmdesátých letech byl LIAZ největším výrobcem nákladních automobilů v Československu. Vysoké produkce dosahoval i v polovině osmdesátých let, kdy v roce 1984 vyrobil celkem 18 732 automobilů. Pro Mnichovo Hradiště měla továrna zásadní význam, protože žádný jiný podnik neovlivnil podobu města a životy jeho obyvatel tolik jako právě LIAZ.
Sláva na Rallye Dakar
Liazky se proslavily i na poušti. V roce 1985 vyrazil LIAZ jako první český tým na Rallye Dakar a ve stejném roce vyhrál Rallye des Pharaons v kategorii kamionů nad 12 tun. Největší úspěchy přinesla posádka Jiřího Moskala, která v roce 1987 dojela na Dakaru třetí a o rok později druhá. Úspěchy měly pomoci exportu, prodeje do zahraničí však nezvýšily.
Závodní tradice přežila i samotnou automobilku. Ještě v novém tisíciletí nasazoval liazku na Dakaru Martin Macík mladší.
Pád po roce 1989
Konec socialistického hospodářství znamenal pro automobilku tvrdý úder. Po roce 1989 přišel LIAZ o tradiční odbytiště ve východní Evropě, což vedlo k prudkému poklesu výroby. Nepomohlo ani uvedení moderní řady Škoda 400, tedy modelů Xena a Fox, ani privatizace. Podnik nakonec převzal slovenský Sipox Holding, který ale nezaplatil, a v roce 2002 přišel definitivní konec.
Výroba přesto doznívala ještě o rok déle. Poslední LIAZ 111.154, doprovodný vůz pro Dakar, nechal z dodaných dílů vyrobit Martin Macík k 1. září 2003. Tím se historie výroby v Mnichově Hradišti uzavřela.
Co po LIAZu zůstalo
Část dědictví se podařilo zachránit. V roce 2006 získala třebíčská společnost Tedom Truck veškerá práva na výrobu nákladních vozů LIAZ včetně továrny, technické dokumentace a know how pro výrobu motorů. Vyráběla modelovou řadu Fox a modernizovala starší liazky. Původní areál v Mnichově Hradišti však chátrá a slouží jako skladiště.
Na značku se přesto nezapomíná. Mnichovo Hradiště vyhlásilo rok 2023 rokem LIAZu a připomnělo si 70 let jeho působení ve městě. Liazky dodnes jezdí v rukou sběratelů a na srazech historických nákladních vozů, kde připomínají dobu, kdy byly chloubou československého průmyslu.
__________________
Zdroje:
- Automobil Revue: LIAZ Liberecké automobilové závody, Byl jednou...
- Wikipedia: Liberecké automobilové závody
- Město Mnichovo Hradiště: 70 let LIAZu, informační list