Parkovací místa jsou velmi často ohraničena bílou čarou. Ta vymezuje prostor, který by zaparkované auto nemělo přesahovat. Proč? Prostě proto, aby se vedle vešlo jiné auto. Není to žádná jaderná věda. Ovšem jak pro koho.
Foto: Jiří SoukupParkování přes dvě místa není v podzemních garážích českých supermarketů nic neobvyklého. Bezohlední řidiči, kteří takto parkují, většinou sami argumentují bezohledností ostatních. Prý se bojí, aby jim někdo takový nepoškrábal rychlým otevřením dveří jejich auto. Argument, který sice nemá ve vnímání elementární slušnosti žádnou oporu, ale dá se z určitého úhlu pohledu pochopit. Co si ale myslet o řidiči, který v podstatě zblokuje dvě dobíjecí místa u nabíječky, protože je přesvědčen o tom, že na bílou čáru patří kola?
Na bílou čáru patří kola, takže asi budete muset odjet, když máte tak velké auto
Foto: Jiří SoukupReálná situace z pražského obchodního centra. Ve slotu před nabíjecím stojanem, kam se za sebe bez problémů vejdou například dvě Tesly S, stojí mrňavý Volkwagen Golf. Jenže stojí tak, že má přední kola na bílé čáře, která vymezuje prostor pro obě parkovací místa. Přes čáru přesahuje nějakých 70 centimetrů (přední převis je u VW Golf 81 cm), což je opravdu hodně. Když před něj s naší C5 X zacouváme, a nechceme se mu „nalepit“ na nárazník, přečníváme do vozovky o dobrých 80 centimetrů, což je opravdu hodně.
Přemýšlíme, zda zůstat a dobít, nebo bez dobití odjet, když v tu chvíli jde kolem starší pán. Jestli to byl řidič daného Golfu, nechtěl říci, ale myslíme si, že ano. A protože jsme si mysleli, že to je řidič Golfu, oslovili jsme ho, jestli by nemohl přeparkovat. Následovala krátká diskuze, která by si nezadala s tím nejabsurdnějším scénářem, který si dovedete představit:
Řidič A: Mohl byste prosím trochu couvnout? Neměl byste přesahovat tu bílou čáru na zemi.
Řidič B: Stojím dobře, na tu čáru patří kola
Řidič A: Čí kola na tu bílou čáru patří? Moje, nebo ta vaše?
Řidič B: Moje přeci, já tu byl dřív
Řidič A: Aha. Ale já takhle svým autem zasahuji do vozovky
Řidič B: No, tak to musíte asi odjet, když máte tak velké auto…
Kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nevěřil bych mu. Pochopím proto, když ani čtenáři tohoto textu neuvěří, že se něco tak absurdního mohlo vůbec přihodit. Nevadí mi to, ale trochu jim závidím. Oni se totiž zatím ještě asi tváří v tvář nesetkali s tak křišťálově čistou lidskou hloupostí. Ono ne nadarmo se říká, že „kde nic není, ani smrt nebere…“.
Jak byste v podobné situaci reagovali? Napište nám do diskuze.
Zdroj: Jiří Soukup
