Ford Ranger je pořádný kus auta, který se neztratí v terénu ani v rodinném provozu. Překvapí spotřebou pod 9 litrů, prostorem vzadu i kvalitním audiem. Některé praktické detaily by ale mohly být vyřešené lépe.
Pickupy bývají auta, která si člověk pořizuje z konkrétního důvodu. Potřebuje převážet náklad, jezdit mimo asfalt, tahat přívěs nebo zkrátka využít jejich robustnost tam, kde by běžné SUV začalo rychle narážet na své limity. Ford Ranger 2.0 EcoBlue 4×4 ale během našeho testu ukázal, že nemusí zůstat pouze pracovním nástrojem. Auto, které jsme měli zapůjčené k testu z AAA Auto, dokáže překvapivě dobře fungovat i v běžném provozu.
Skvělý motor, manuál spíše do terénu
Foto: Jan Smékal
Testovaný Ranger z roku 2023 měl pod kapotou naftový dvoulitr EcoBlue s výkonem 125 kW, pohon všech kol a manuální převodovku. Právě manuál je jednou z věcí, na kterou si ve městě budete chvíli zvykat. Při popojíždění v kolonách nebo častém rozjíždění není tak pohodlný jako automat a u auta této velikosti by mu automatická převodovka rozhodně slušela. Stačí ale opustit město a jeho charakter se začne měnit.
Foto: Jan Smékal
V terénu má totiž manuální převodovka své nesporné výhody. Řidič má přesně pod kontrolou, co se s autem děje, může si lépe hlídat rychlost a dávkovat výkon. Ranger díky tomu působí při jízdě mimo asfalt přirozeně a jistě. Není potřeba s ním zacházet jako v rukavičkách. Právě tady je vidět, proč pickup tohoto typu stále dává smysl.
Velmi příjemným překvapením byla spotřeba paliva. U podobně velkého a těžkého auta člověk automaticky očekává vyšší hodnoty, během našeho testu se však spotřeba držela těsně pod 9 l/100 km. To považuji za jeden z výrazných kladů Rangeru. Nejde samozřejmě o hodnotu, která by konkurovala běžnému rodinnému kombi, vzhledem k velikosti, pohonu všech kol a charakteru vozu je ale velmi rozumná.
Pohodlný interiér
Foto: Jan Smékal
Ranger zároveň dokazuje, že pracovní auto nemusí znamenat kompromis pro posádku. Na zadních sedadlech je překvapivě dost prostoru a bez problémů se sem vejde i mohutnější dětská sedačka. To je detail, který při pohledu na velkou korbu a robustní karoserii možná nečekáte. Prahové nástavce navíc výrazně usnadňují nastupování. U auta s tak vysokou stavbou karoserie je to praktická věc, kterou člověk začne oceňovat velmi rychle.
Pochvalu si zaslouží také audiosystém. Od pracovně zaměřeného pickupu jsme čekali spíš základní ozvučení, Ranger nás ale v tomto směru příjemně překvapil. Hudba v kabině zní velmi dobře a ani na delších cestách není potřeba přemýšlet o tom, jak systém co nejrychleji vyměnit za něco lepšího.
Méně povedená je naopak obsluha zadní rolety nákladového prostoru. Ta se ovládá pomocí tkalounu, za který je potřeba poměrně výrazně zatáhnout. Technicky jednoduché řešení funguje, ergonomicky bychom si ale představovali něco lepšího. Pro řidičku s menší fyzickou silou může být manipulace s roletou zbytečně namáhavá. U auta, které má být především praktické, je právě podobný detail škoda.
Ford Ranger tak během testu ukázal dvě tváře. Ve městě je kvůli svým rozměrům a manuální převodovce trochu neohrabaným společníkem, mimo něj ale začíná dávat mnohem větší smysl. Umí pracovat, zvládá terén, nabídne dostatek prostoru posádce a přitom dokáže jezdit za méně než devět litrů nafty.
Foto: Jan Smékal
A možná právě v tom je jeho největší kouzlo. Ranger není autem, které se snaží tvářit jako SUV převlečené za pickup. Je to poctivý pickup, který se zároveň naučil žít s běžným životem. A pokud skutečně potřebujete auto, které zvládne práci, rodinu i cestu tam, kde asfalt končí, je to kombinace, která stojí za pozornost.
Ford Ranger 2.0 EcoBlue 4×4: Pickup, který překvapí spotřebou i každodenní použitelností
