Farmáři, řemeslníci nebo drobní dopravci. Ti všichni se shodnou na tom, že když ojetou dodávku, tak Ford Tranzit. Tohle auto, známé svojí mechanickou odolností a dobrou antikorozní ochranou, je totiž mezi dodávkami etalonem.
Zájem o ojeté vozy se v současné době zvyšuje. Nejen v segmentu osobních vozidel, ale také v segmentu těch užitkových. Důvod je jasný. Po období lockdownu vzrostl počet lidí, kteří se rozhodli podnikat. Ať už to jsou drobní řemeslníci, farmáři nebo třeba přepravci, po jejichž službách je nyní extrémní poptávka, velmi často hledají ojetou dodávku. A velmi často volí Ford Tranzit. Proč?
Předposlední generace Fordu Transit přišla na trh v roce 2000, a to ve verzích furgon, polokombi, minibus, valník a také podvozek pro speciální nástavby. Vůz se navíc dodával s několika rozvory a pohonem předních, nebo zadních kol. Nabídka je tedy opravdu pestrá. Velkému zájmu se těší především praktické provedení polokombi, nabízející šest míst pro posádku a posuvnou přepážku. V těsném závěsu najdeme největší verzi pod označením Maxi. To nabídne díky zvýšené střeše skutečně velký nákladový prostor.
Rok po uvedení na trh dostal vůz nový turbodiesel 2.4 TDCi se vstřikováním systémem common rail. Později se objevily další common railové pohonné jednotky. Výroba automobilu byla ukončena v roce 2006, kdy přišel na trh stejnojmenný nástupce nové generace.
Ford Transit 2.0 Di v testu
Pro test jsme vybrali automobil z roku 2006, který měl podle palubních přístrojů ujeto 81 000 kilometrů. Jde o dvoumístný skříňový vůz v zachovalém stavu. Výhodou mnoha Transitů je bohatá výbava čítající třeba airbag řidiče nebo ABS. Zkoušený vůz nabídl právě zmiňovaný airbag, centrální zamykání, autorádio a elektrické ovládání zrcátek. Na trhu se sice dají najít lépe vybavené vozy, ale na užitkový vůz se nám tato výbava zdála dostatečná.
Výhodou je praktická a přitom pohledná palubní deska, příjemné odpružení a pohodlná sedadla. Zapomenout nesmíme ani na dobré jízdní vlastnosti, což je tradiční přednost tohoto modelu. Problémy ale často působí typické fordovské klíče, které se rychle opotřebovávají, stejně jako zámky. Ty navíc lze otevřít i klíčem od jiného vozu této značky. Proto má mnoho Transitů dveře nákladového prostoru dovybaveny klasickým zámkem FAB.
Automobilka Ford nabízela turbodiesely s označením Di, TDDi a TDCi. K testu jsme vybrali motor 2.0 Di o výkonu 63 kW, nejde tedy o nejsilnější provedení této motorizace. Důvodů k volbě motoru Di bylo více. Jednak jsou tyto jednotky nejúspornější a potom také nejspolehlivější. Po výkonové stránce přitom dostačují – pravda, silnější verze o výkonu 74 kW je lepší. Samozřejmě s motory 2.4 TDDi a 2.4 TDCi se ani toto provedení rovnat nemůže. TDDi ale mnohdy zlobí vstřikovací čerpadla Bosch VP44. Jejich oprava je přitom velmi nákladná. Agregáty TDCi zase nezřídka trápí vadné vstřikovače. Motor 2.0 Di si nás rychle získal především díky spotřebě.
Na co si dát pozor
Kromě zmiňovaných problémů se můžete setkat i s ložisky kol na konci životnosti. Důvodem je nezřídka přetěžování vozu. Objevuje se také únik motorového oleje či vůle v uložení přední i zadní nápravy. Výjimkou nejsou ani vytlučené čepy přední nápravy. Pozor si dejte ale hlavně na korozi, které napadá především lemy blatníků a zadní dveře do nákladového prostoru.
