Tedy pouze v případě, že budete nakupovat v prověřeném autobazaru a nebudete se spoléhat na sliby neznámého člověka v inzerátu. Clio totiž bývá často terčem podvodníků s přetáčením tachometrů. Především u vozů, které jsou individuálně dovezeny z Itálie nebo Francie. Vůz s jasnou servisní historií a motorem 1,2 16V by vás ale zklamat rozhodně neměl. Jen od něj neočekávejte žádné zázraky.
Tří a pětidveřový hatchback Renault Clio třetí generace se začal prodávat v roce 2005. Přes ne zrovna výrazný design si získal pozornost motoristů, díky velice dobré nabídce místa pro posádku. Zájmu motoristů pomohlo také uvedení sportovně laděného modelu s motorem 2.0 16V/145 kW (později 148 kW) a především praktického kombi Grandtour. To rozšířilo nabídku v roce 2007. O dva roky později prošel model faceliftem, čímž se jeho vzhled přiblížil poslední vozům značky Renault. Clio třetí řady platí asi za nejspolehlivější renault, přesto doplácí na pošramocenou pověst této značky, jejíž vozy jsou obecně vnímány jako nadměrně poruchové. Nejvíce se na této nedobré vizitce podepsala Laguna druhé generace, ale ani tehdejší modely Mégane, Scénic nebo Espace k dobrému jménu zrovna nepřispěly.
Pohonné jednotky v praxi
Vůz se nabízel s několika motory, na trhu ojetin mají ale jasnou převahu zážehové atmosférické dvanáctistovky. To je dobře, protože jde jednoznačně o nejlepší agregát v nabídce. Zpočátku se montovala verze o výkonu 48 kW, což zrovna trhač asfaltu není, ale potěší příznivou spotřebou. Silnější provedení o výkonu 55 kW a více jedou o poznání lépe, spotřeba přitom zůstává stále nízká (okolo šesti litrů). Od roku 2007 nabízená přeplňovaná dvanáctistovka 1.2 TCe tak nízkou spotřebu rozhodně nevykazuje. Z větších motorů ještě občas narazíte na vydařenou čtrnáctistovku, nabízela se i šestnáctistovka nebo pro Clio zbytečně velký dvoulitr disponující výkonem 102 kW. Zcela jinou kapitolou je model Sport (na některých trzích RS), který výkonem 145 či 148 kW nadchne sportovně založené řidiče.Automobil dostal také velice úsporné turbodiesely 1.5 dCi o několika výkonech. S malým Cliem si poradí snadno, ale mezi nabízenými pohonnými jednotkami představují největší riziko. Jde o motory, které mohou trápit vadné vstřikovače, turbo, EGR ventil i některé další komponenty.
Na silnici
Jak zde již padlo, interiér nabídne dostatek místa posádce, a to i na zadních sedadlech. Zavazadelník hatchbacku o objemu 288 litrů není vůbec špatný, přesto ani mezi hatchbacky na špičku třídy nestačí. Kombi se zavazadelníkem 440 litrů sice není lídrem třídy, přesto představuje citelně praktičtější variantu. Grandtour může být díky zavazadelníku, prostoru pro posádku, pohodlným sedadlům i odpružení zajímavou možností pro ty, co hledají malý, cenově dostupný, ale přesto rodinný automobil. Jízdní vlastnosti jsou další předností vozu. Jen řidič si musí zvyknout na malé páčky pod volantem, což působí hodně neobvykle. Ideálně není řešena ani rezerva umístěná zespodu vozu pod zavazadelníkem.
Časté problémy
Zatímco karoserie nemá s korozí problémy, o výfuku to říci nelze. V ohrožení je celé výfukové potrubí, proto doporučujeme důkladnou kontrolu. Pozor si dejte také na stav silentbloků zadní nápravy, ale i předních ramen u vozů s vyšším kilometrovým proběhem. Častější jsou vůle v táhlech předního příčného stabilizátoru. Samostatnou kapitolu představují převodovky. Řazení je na francouze nezvykle přesné, avšak jen pokud není opotřebované. Pak totiž vznikají citelné vůle. Kromě toho se vyskytují potíže se synchrony, před koupí je tedy nutné prověřit řazení všech rychlostních stupňů včetně zpátečky. Vyloučit nelze ani poruchy elektrické výbavy.
LÍBILO:
- prostor pro posádku
- úsporný a čilý motor 1.2 16V/55 kW a více
- velmi úsporný turbodiesel
- dobré jízdní vlastnosti
NELÍBILO:
- levně působící tvrdý plast palubní desky u nižších výbav
- rezerva na podvozku
- cestovní komfort
- pošramocená pověst značky