Pořídit si starší auto se zdálo jako praktické řešení. Jenže když jsem si začala počítat náklady, došlo mi, že kvůli několika kilometrům denně možná nemusím kupovat další vůz. Do hledáčku se mi tak dostala elektrická koloběžka.
Ojetina nebo něco jiného?
Už nějakou dobu jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych si pořídila druhé auto. Nemuselo by být nové ani krásné, stačila by mi starší ojetina, která spolehlivě jezdí. Člověk má zkrátka někdy chuť mít možnost kdykoli sednout za volant a vyrazit, aniž by musel cokoli plánovat. Zpočátku mi to připadalo jako docela dobrý nápad. Pak jsem se ale zastavila a začala počítat.
Samotnou koupí auta totiž výdaje nekončí. Povinné ručení, benzín, servis, technická kontrola, pneumatiky. A co teprve nějaká nečekaná oprava. Stačí jedna návštěva autoservisu a člověk může mít po finanční rezervě. Navíc bych musela vyřešit parkování. Představa, že si pořídím další auto, které bude většinu času stát někde před domem, mě najednou tolik nelákala.
Začala jsem si proto říkat, jestli vlastně potřebuji další auto, nebo jen hledám pohodlnější způsob, jak se dostat tam, kam zrovna potřebuju. Ne vždyť přece jezdím stovky kilometrů. Často jde jen o kratší vzdálenosti, na které se mi nechce pěšky, ale vytahovat kvůli nim auto mi připadá trochu zbytečné. A právě tehdy mě napadla elektrická koloběžka.
Elektrická koloběžka v hlavní roli
Přiznám se, že dřív jsem elektrické koloběžky příliš neřešila. Vnímala jsem je spíš jako dopravní prostředek pro mladší generaci nebo jako něco na projížďky po městě. Když jsem ale začala přemýšlet o vlastních cestách, najednou mi dávaly větší smysl.
Na krátké vzdálenosti by mi mohla úplně stačit. Nemusela bych hledat parkovací místo pro auto, tankovat ani řešit další povinné výdaje spojené s jeho provozem. Samozřejmě by záleželo na tom, kam bych jezdila a jak často bych koloběžku využívala.
Začala jsem si tedy procházet možnosti a zjišťovat, co se vlastně vyplatí sledovat. Zaujala mě např. nabídka modelu Kukirin G2 Pro na Allegro. Brzy jsem zjistila, že vybírat model jen podle designu nebo maximální rychlosti by nebylo příliš rozumné. Zajímal mě především skutečný dojezd, kvalita brzd a hmotnost. Výrobci totiž uvádějí maximální dojezd za určitých podmínek a běžný provoz může vypadat jinak. Záleží na počasí, terénu i hmotnosti jezdce.
Zaměřeno na výkon
Když už jsem se do výběru pustila, nechtěla jsem se rozhodovat jen podle ceny nebo designu. Zajímalo mě hlavně, jaký má koloběžka výkon, jak daleko s ní můžu dojet a jestli zvládne i náročnější úseky. Nakonec mě zaujaly dva modely: KuKirin G2 Pro a výkonnější KuKirin G2 Master.
KuKirin G2 Pro má u standardní verze motor s výkonem 600 W, baterii 48 V / 15,6 Ah a výrobcem uváděný dojezd až 58 kilometrů. Maximální rychlost je podle specifikací až 45 km/h a hmotnost se pohybuje přibližně kolem 25 kilogramů. Tento model mi připadal jako zajímavá možnost pro běžné přesuny i delší projížďky.
KuKirin G2 Master už nabízí výrazně vyšší výkon. Má dva motory s výkonem 1 000 W každý, baterii 52 V / 20,8 Ah a deklarovaný dojezd až 70 kilometrů. Výrobce uvádí maximální rychlost až 60 km/h. Za vyšší výkon se ale platí také větší hmotností – podle provedení se pohybuje přibližně kolem 33 kilogramů nebo i více. To je důležité zvážit, pokud člověk potřebuje koloběžku často přenášet nebo převážet autem.
G2 Master mě lákal svým výkonem a větší baterií, ale postupně jsem si uvědomila, že nepotřebuji nutně nejsilnější model na trhu. Hledám hlavně praktický dopravní prostředek na kratší vzdálenosti a občasné projížďky. Proto mi začal dávat větší smysl KuKirin G2 Pro, který nabízí parametry odpovídající tomu, co od koloběžky očekávám.
Není model jako model
Nakonec jsem se rozhodla pro KuKirin G2 Pro. Ne proto, že by byl ve všem lepší než G2 Master, ale protože mi připadal praktičtější pro moje zamýšlené využití. Nechci závodit ani překonávat dlouhé trasy. Chci se pohodlně dostat tam, kam potřebuji a nemuset kvůli každé kratší cestě vytahovat auto.
Druhé auto by mi samozřejmě nabídlo větší možnosti při delších cestách a za špatného počasí. Jenže by zase znamenalo také další výdaje, starosti se servisem a parkováním. Koloběžka mi naproti tomu připadá jako rozumná volba pro cesty, které podnikám nejčastěji. A když si představím, kolik dalších nákladů by mě čekalo s ojetinou, moje rozhodnutí mi dává ještě větší smysl.
Co nepodcenit před první jízdou
Ještě před první delší jízdou jsem si vyzkoušela, jak se koloběžka chová na různých površích a jak se mi s ní brzdí. Důležitá je pro mě také helma, kterou jsem si pořídila současně s nákupem elektrokoloběžky. Pro dobrou viditelnost jsem si na novou elektrokoloběžku opatřila také světla. Bylo mi totiž jasné, že se na ní budu někdy vracet určitě i za šera.
Při rozhodování mezi ojetým autem a elektrickou koloběžkou jsem zjistila, že záleží především na tom, jak často a kam budu potřebovat jezdit. Když jsem si vše propočítala, vyšla mi pro kratší trasy jako praktičtější volba elektrická koloběžka. Ta mi umožňuje ušetřit za palivo i další náklady spojené s provozem auta a za to jsem jí opravdu vděčná.