Test Citroen C4 – je libo elektriku nebo raději benzín?

Vizuálně přitažlivý model Citroenu C4 jsme měli možnost otestovat jak v jeho elektrické variantě ë-C4 SHINE s výkonem 136 koní, tak i s benzínovým motorem 1,2 PureTech o výkonu 130 koní

Jestli má někdo v posledních letech odvahu vybočit z mainstreamového pojetí automobilového designu, tak to jsou francouzské automobilky. Nový Peugeot 508 SW je snad nejhezčí kombík současnosti, DS se svým modelem DS 3 Crossback je mezi menšími vozy SUV naprostým zjevením, no a nový Citroen  C4 si svým designem říká o titul „Krasavec roku“. K testu jsme měli jak elektrickou verzi tohoto modelu, tak i jeho benzínovou variantu. A protože jsme je měli těsně po sobě, napadlo nás, že bychom obě verze mohli srovnat.

Foto: Jiří SoukupVnější design vozu nás doslova uchvátil. Je sice pravda, že jde o ryze subjektivní názor, ale pro vozy, které se současnému hlavnímu designovému proudu vyhýbají, máme prostě slabost. Trochu jsme si ale přeci jen museli zvykat na pojetí předních světel. Horní tenká světelná linka působí velice moderně, ale v kontrastu s velkou plochou pod ní umístěných hlavních světel, se celek jeví tak nějak nevyváženě. Po pár dnech nám ale design přídě přišel velmi atraktivní a zajímavý.

Foto: Jiří SoukupZadní partie vozu je vizuálně velmi atraktivní a evokuje tvary karosérie kupé. Spojler na pátých dveřích, který „půlí“ zadní sklo, však může některým řidičů při pohledu do vnitřního zpětného zrcátka vadit. U benzínové verze zaujme dvojice koncovek výfuků, škoda, že nejsou výraznější. I když nejde výkonově o žádné sportovní auto, podobný designový prvek by mu slušel. Elektrická verze pochopitelně žádné výfuky nemá. To je také v podstatě jediná designová odlišnost od benzínové verze, nepočítáme-li logo ë na dveřích řidiče a spolujezdce.

Foto: Jiří SoukupAni v interiéru moc odlišností nenajdeme. Tou největší je pochopitelně tlačítkový volič jízdních režimů u elektrické verze, ta benzínová měla v našem případě klasickou řadící páku šestistupňové převodovky. Jenže právě tlačítková volba jízdních režimů nám u elektrické verze dělala trochu problémy. Někdy se zdálo, že elektronika reaguje na stisk příslušného programu s větším zpožděním, než bychom si přáli. Obě verze pak nabídly skvělá sedadla, ve kterých se nejen pohodlně sedí, ale která i moc pěkně vypadají. Asi největší kuriozitou v interiéru elektrické verze je speciální šuplík a držák na tablet před sedadlem spolujezdce. Je tak sofistikovaně vyveden, že jsme se museli zeptat na zastoupení Citroenu ČR, jestli nemá ještě nějakou speciální funkci. Nemá. Je to prostě „jen“ šuplík a držák na tablet.

Elektrická verze nám nabídla větší požitek z jízdy, ale také pochopitelně větší nutnost plánování cest, resp. dobíjení. Když jsme v Mladé Boleslavi přijeli k nabíječce, kde stály dvě Škody Enyaq, měli jsme hned po náladě. Dojezd 30 kilometrů už nám k další nabíječce nestačil, takže jsme u dobíjecího stojanu strávili skoro tři hodiny. Auto se do  plného stavu baterie dobije za přibližně hodinu a palubní počítač hlásí dojezd 300 kilometrů. V reálném zimním provozu s autem ale ujedete maximálně 200 kilometrů a je potřeba s tím počítat.

Foto: Jiří SoukupBenzínový motor 1,2 s výkonem 130 koní se nám subjektivně zdál jako méně živý než ten elektrický, ale když řidič motor pěkně vytočí, brzdou silničního provozu rozhodně nebude. Spotřeba u tohoto typu pohonu činila v našem případě 6,1 litrů, ale musíme objektivně přiznat, že jsme auto nijak nešetřili a že v době testu se teploty držely v podstatě neustále pod bodem mrazu. Běžně se s tímto autem bude bez problémů určitě jezdit se spotřebou pod 5 litrů.

Podtrženo, sečteno – design nového Citroenu C4 je podle našeho názoru to, co by společně se základní cenou mohlo oslovit široké spektrum zákazníků. Proti elektrické verzi nic nemáme, jezdí pěkně, spotřeba při kombinaci dálnice 70 % a město 30 % činila 26,6kWh, což je asi ještě akceptovatelné, nicméně pro časově vytížené majitele, kteří nemají čas trávit každých 200 kilometrů běžné silniční jízdy téměř hodinovým dobíjením, to asi nebude.