Šaty dělají nejen člověka, ale také auto. To u Hyundaie dobře vědí a tak model Tucson N Line vyrazil do showroomů v krásném hávu. Auto má sportovní šmrnc i eleganci. Jenže co mu to dali ve fabrice pod fešácký kabát? Motor 1,6 s výkonem 130kW nás tedy opravdu překvapil. Nikoliv svými výkony, ale spotřebou. Pod 10 litrů jsme se totiž nedostali. Vzhledem k tomu, že auto mělo v době testu najeto už více než 12 tisíc kilometrů, nedá se čekat, že by spotřeba byla ovlivněna "syrovostí" motoru. Je to prostě žrout, který svého majitele u benzínky rozhodně nepotěší.
Hyundai Tucson je ve své současné generaci na hony vzdálen té předchozí. Současný design působí velmi elegantně, až téměř prémiově. Při pohledu na variantu N Line pak máte pocit, že tohle SUV to musí nandat většině aut, která potká. Tmavě červená metalíza, černá kola s průměrem 19 palců, dvojitá koncovka výfuku, efektní spojler nad zadním oknem nebo agresivní přední maska s efektním denním svícením LED navozují pocit, že tohle auto musí mít pod kapotou motor s výkonem alespoň 250 koní. Není to tak úplně pravda, pod kapotou je benzínový čtyřválec s objemem 1,6l a výkonem 130kW. V našem konkrétním případě spolupracoval motor s automatickou sedmistupňovou převodovkou a systémem pohonu 4x4 HTRAC.
A právě motor byl pro nás největším překvapením. Autu sice nabídl přijatelnou dynamiku, ale po celou dobu testu se nám nepodařilo průměrnou spotřebu stlačit pod hodnotu 10litrů na 100km. Při trochu svižnější jízdě, ovšem pořád v rámci dopravních předpisů, neměl motor problém říci si o více než 13 litrů. Z našeho pohledu bude tohle největší problém jinak velmi povedeného auta. Prostě rodinné SUV s motorem 1,6 nemůže jeho majitele trápit spotřebou, jakou dnes mají vozy s o polovinu větším výkonem.
Na druhou stranu nabídne Hyundai Tucson velmi povedený interiér, kvalitní materiály, dobře zpracovaný infotainment a dobře fungující pohon 4x4 HTRAC. Pravě ten je ale možná zodpovědný za vyšší spotřebu. Je proto potřeba zvážit, zda čtyřkolka najde při vašich potřebách vůbec uplatnění. My bychom asi spíše zůstali u pohonu pouze přední nápravy, což vůz nejen zlevní, ale možná i trochu pomůže snížit spotřebu. Jízdní vlastnosti jsou u Tucsonu příkladné, posádka ani při svižnější jízdě nepociťuje nepohodlí, vůz dobře drží stopu, nicméně vzhledem k použití devatenáctipalcových pneumatik má auto občas tendenci na nekvalitní silnici trochu „uskakovat“.
Suma sumárum – Hyundai Tucson N Line je auto, které potěší nejen vzhledem, jež vybočuje z klasického „mainstreamu“ a dobrými jízdními vlastnostmi. Určitě však může svého majitele překvapit vysokou spotřebou a také pořizovací cenou. Ta je sice u základní varianty vcelku příznivá, nicméně při zakoupení vyšších výbavových verzí, pohonu 4x4 a automatické převodovky, se cena auta může vyšplhat až téměř k 900 tisíc, což v porovnání s konkurencí není zrovna málo.
Test Hyundai Tucson N Line 1.6 T GDi – uf, co ta spotřeba?
