Peugeot 2008 je aktuálně nejmenším crossoverem, chcete-li SUV, modelem značky se znakem lva na kapotě. To ale neznamená, že hraje druhé housle. Naopak, zimní výlet do Jizerek nás přesvědčil o tom, že to je pěkně divoká zimní šelma.
Design modelu 2008 se nemusí každému líbit, to je pravda.Je ale také pravda, že Peugeot 2008 nejde cestou žádných experimentů a tváří se spíše konzervativněji. A v tom je jeho výhoda. „Náš“ exemplář měl navíc docela zajímavou šedou metalízu, černá kola, zrcátka i střešní ližiny a jako celek tak působil docela sebevědomě. S autem jsme vyrazili na Valentýnský víkend do Jizerek ale hned po výjezdu z Jablonce se zdálo, že z romantického víkendu nic nebude a strávíme ho někde v závěji.
Před vjezdem do Josefova dolu totiž bylo na silnici skoro půl metru sněhu, padala mlha a drobně mžilo. A aby toho nebylo málo, tak tři kilometry před naším penzionem, ke kterému se jelo velmi úzkou silničkou do kopce, stála cedule upozorňující na nutnost sněhových řetězů. Ty jsme samozřejmě neměli. Takže co teď? Nezbývalo než to risknout a zkusit kopec vyjet. Na voliči Grip Control jsme zvolili mód „Snow“ stejně tak jsme stiskli tlačítko se sněhovou vločkou u řadící páky. Úplně se mi funkce tohoto tlačítka nepodařila rozkrýt, ale zdálo se,“držela“ zařazenou trojku a převodovka proto nijak zběsile neřadila. Vyrazili jsme do kopce a velmi pomalu se sunuli nahoru. Asi po kilometru jsme však před námi vspatřili pomalu jedoucí VW Tiguan, který najednou zastavil. Museli jsme zastavit také a vypadalo to, že se už nikdy nerozjedeme a budeme muset couvat zpátky dolů. Tiguanu totiž prokluzovala všechna čtyři kola a řidič nebyl schopen se pohnout z místa. Systém Grip Control v Peugeotu však zafungoval naprosto skvěle. Po chvilce stání jsme totiž zkusili zařadit „D“ a znovu se rozjet. Přední kola klouzla, Peugeot se smýkal ze strany na stranu, ale světe div se, Tiguan zůstal stát a my vyjeli až k hotelu. A neuhodnete, čím bylo ohraničeno jediné volné parkovací místo před hotelem - dvěma Peugeoty 2008.
Víkend se nakonec podařil a my mohli v nížině otestovat i chování a spotřebu auta na normální silnici. A nebylo to vůbes špatné, protože i přes divokou horskou zkušenost jsme po ujetí cca 650 kilometrů na palubním počítači odečetli průměrnou spotřebu 6,3l/100km, což vzhledem k okolnostem považujeme za dobrý výsledek.
Nicméně aby to nevypadalo, že Peugeot 2008 je naprosto bez chyby, je potřeba zmínit i pár drobností, které se nám nelíbily. Autu by tak například slušely lepší, rozuměj xenonové, přední světlomety a „drsnější“ tón houkačky. Takhle srandovní troubení jsme totiž už dlouho nezažili. Zavazadlový prostor také není kdovíjak objemný, ale na běžné cestování naprosto dostačující. Interiér je pěkně pracovaný, jenom ovládání střešní clony je trochu mimo ergonomický dosah řidiče na tunelu středové opěrky. Samostatnou kapitolou je potom tzv. „i-Cockpit“, kde máte malý volant téměř mezi koleny a na přistrojovku se nedíváte skrz něj, ale přes jeho horní hranu. Nic proti tomuto řešení, ale za mě je klasika prostě nejideálnější.
Závěr? Špatné auto to rozhodně není a se systémem Grip Control vyjedete leckterý zasněžený svah. Nicméně chcete-li utratit cca 500 tisíc za SUV, můžete už možná rovnou uvažovat nad verzí 3008, která je větší. Oželet pak ale budete muset například automatickou převodovku nebo střešní okno, které cenu vyženou už mnohem výše.
TEST PEUGEOT 2008 GT LINE 1,5 HDI – NA SNĚHU KRÁLEM
