Když Peugeot 308 druhé generace přišel v roce 2013 na trh, překvapil velice svérázným pojetím interiéru. Malý volant, rozměrný dotykový displej obsluhující prakticky všehno a nezvykle umístěné přístroje vyvolaly především negativní kritiku, až se trochu zapomnělo uvádět, že na poměry francouzských automobilek a zvyklostí Peugeotu posledních několika let tohle auto jezdí překvapivě dynamicky a jeho jízdní vlastnosti značně předčily očekávání. Jenže ono je těžké si jízdu pořádně užívat, když vám dají ergonomové ten zatracený a protivně mrňavý volant a ovládání infotainmentu, kterému chybí logika a hlavně rychlost.
Čtěte také: Test ojetého kombi Kia Ceed SW
Samozřejmě si na spoustu věcí člověk zvykne, ale já jsem třeba na možnosti nastavení sedačky a volantu a obecně na ergonomii auta velice citlivý. Nijak nezakrývám, že mi vyhovuje spíše strohé konzervativní řešení německých automobilek, případně „německý“ přístup značky Kia. V testovaném Peugeotu 308 jsem si prostě za celý týden nedokázal najít správnou polohu a neustále musel sedadlem pohybovat sem a tam, měnit sklon opěradla a polohu volantu. Škoda, protože tenhle Peugeot jinak jezdí hezky. Testované auto mělo navíc pod kapotou velice silný motor 2.0 HDI o výkonu 132 kW kombinovaný s velice příjemným automatem s hydrodynamickým měničem s řazením pod volantem nebo možností volby logicky řešeným voličem dopředu dolů, k sobě nahoru. Za tuhle 308 SW s velmi bohatou výbavou z roku 2016, která zatím ujela jen 52 000 km, chtěl prodejce na podzim roku 2018 necelých 450.000,- Kč. Nový by tenhle Peugeot ve vrcholné výbavě GT a s tímto motorem stál dnes minimálně 725.000,- Kč.
Výbava vozu byla vskutku marnivá. Nechybí solidní audio systém, který hraje velice dobře, dvouzónová klimatizace a dokonce ani masážní sedačky s vyhříváním, i když vyhřívání v třicestistupňových vedrech moc neužijete. Aspoň že klimatizace nemá problém udělat uvnitř za chvíli arktické podmínky. Tohle Francouzi umí. A umí i motory, protože právě dvoulitrová nafta HDI patří k velice oblíbeným a povedeným jednotkám. Z hlediska spolehlivosti vlastně nelze před ničím varovat. Auto jen musí mít pečlivě vedené servisní záznamy a olej měněný v předepsaných intervalech. Motoru dělá dobře také kvalitní nafta s aditivy. Kupující ojetiny by měl přejít na konzervativní servisní plán s výměnami oleje po 15 000 km a pak bude mít klid. Jen je potřeba počítat s tím, že kolem 180 000 km se ozve filtr pevných částic. Peugeot nicméně v rámci servisních kampaní poskytuje velice příznivé ceny originálních výměn filtru.
Nepřehlédněte: Test ojetého Opel Corsa
To samé se týká i menšího motoru 1.6 HDI, který sice nemá tak přesvědčivou dynamiku jako motor 2.0 HDI, ale většině lidí bude bohatě stačit a v kombinaci s manuální převodovkou umí jezdit za 4,5 litru na 100 km. Náš testovaný dvoulitr si s automatem vezme spíše 6,5 litru. Ideální je hledat verzi, která ještě nepotřebuje dolévání aditiva AdBlue kvůli selektivní katalytické redukci. Je to o starost méně a už takhle je potřeba myslet na aditivum Eolys, které se automaticky přimíchává do paliva kvůli efektivnějším regeneracím filtru pevných částic. Pozor, netankujte takovým tím vesnickým způsobem „za dvě stovky“. Ideální je vzít plnou nádrž, ať auto správně dopočítá množství potřebného aditiva. Právě chybějící aditivum Eolys (doplňuje se během pravidelného servisu) je nejčastějším důvodem poškození filtru pevných částic u jinak velice spolehlivých motorů HDI. U motorů 1.6 HDI ještě pozor na extrémní překračování servisních intervalů. Mají malou olejovou náplň, která rychle zdegraduje.
Z benzinových motorů to není žádná sláva a jednotce 1.6 THP, jakkoli je silná a pružná, bychom se raději vyhnuli. Značce se ještě zcela nepodařilo eliminovat problémy s praskáním pístů, rychlou degradací oleje, natahováním rozvodového řetězu a zanášením karbonem. Lepší je downsizovaný tříválec 1.2 PureTec, který zatím vykazuje velice slušnou spolehlivost, pokud dostává pravidelně nový olej a kvalitní palivo s aditivy. Pak se nekarbonuje (aspoň ne v takové míře jako 1.6 THP) a netrpí na samozápaly, které vedou až k destrukci motoru. Velice atraktivní je verze o výkonu 96 kW v kombinaci s šestistupňovým automatem. Peugeot už totiž opustil otravný robotizovaný automat a vrátil se ke spolehlivé klasice. S automatem tenhle Peugeot působí velice příjemně a k charakteru auta se komfortní převodovka velice hodí. Také si lépe poradí s trochu schodovitou charakteristikou přeplňovaných motorů. Atmosférickou verzi spolehlivého tříválce 1,2 l bychom doporučili jen těm, kteří jezdí málo, krátké trasy a s prázdným autem. Její výhodou je nicméně nepřímé vstřikování paliva, takže odpadá riziko zakarbonování.
Celkové hodnocení
Peugeot 308 druhé generace jezdí velice pěkně, je kultivovaný a docela pohodlný, ovšem sráží ho velice svérázná ergonomie, která prostě nebude vyhovovat všem a někteří kvůli ní tohle auto nesnesou. Například zamrzající dotykový displej v nízkých teplotách je přímo otravný a ukazuje, že i klasické tlačítkové ovládání má pořád své výhody. Alespoň že po stránce spolehlivosti je na tom Peugeot 308 velice dobře a žádané motory 1.6 HDI krom pravidelného servisu a kvalitního paliva nic nepotřebují. Zamrzí ale kolísavá kvalita zpracování, která se liší jak kus od kusu, tak také v rámci jednoho auta. Většinou sice laciné detaily odhalí člověk tam, kam běžně nesahá a nekouká, ale proč u některých aut drnčí pravé přední dveře, u jiných levé zadní, proč jeden výdech ventilace jde ovládat lehce a druhý vázne a jde těžce... Pokud ale dokážete s drobnostmi žít a ergonomie Peugeotu 308 vám nevadí, je tohle opravdu velmi dobré auto a perspektivní ojetina.
TEST OJETÉHO PEUGEOT 308 SW 2,0 HDI (2016)
