Se Škodou Rapid za polární kruh a na olympiádu

Přes hlavní města Stockholm a Oslo vedly stopy pneumatik Škody Rapid do norského přístavního města Trondheim a odtud dál na sever. Polární kruh posádka přejela 11. července po nepřetržité jízdě dlouhé 868 kilometrů. Podle dokumentů to byla nejdelší jednorázová jízda, jakou Rapid během výletu absolvoval.  
 
Nejsevernějším bodem výpravy byl přístav Liinahamari na pobřeží Severního ledového oceánu, konečná stanice tehdy nové velké arktické silnice. Přístav, v němž se posádka v náležitě slavnostním oděvu vyfotila, tehdy patřil Finsku. O tři roky později byla země tisíce jezer napadena sousedním Sovětským svazem. Finové se srdnatě bránili, ale nakonec museli 10 procent svého území odevzdat do rukou nepřítele, včetně  Liinahamari Konflikt vešel do dějin pod označením zimní válka. Mladíci brali cestu především jako zábavu, důkazem jsou i popisky. U výše reprodukované fotografie si přečteme popisek Scény z filmu Bůh ledového moře.

Otočíme další list alba a vydáváme se zpět na jih. Přes město Ivalo se posádka dostala až k Baltskému zálivu a dále do města Tornio na švédsko-finské hranici. Zde 16. července odstartovala olympijskou hvězdicovou jízdu do Berlína.  
 
Díky přiložené startovací listině víme, že vůz Škoda Rapid dostal přiděleno startovní číslo 43 z celkových 154 automobilů. Startovní číslo se skví na deskách alba v podobě nálepky. A není samo. Samotné desky alba slouží jako mapa míst, kde všude se naši dobrodruzi ubytovali, v hotelích si brali cestovatelské suvenýry v podobě nálepek a po návratu je pečlivě na desky nalepili. 

Přes Lotyšsko a Litvu směřovala posádka až k tehdejší německé hranici. V Königsbergu (dnes ruský Kaliningrad) je čekala první průjezdní kontrola, kterých bylo po celém Německu rozmístěno 60 a soutěžící směli každý den získat body jen v jedné z nich, navíc vzdálené nejméně 250 km od té předchozí. Dodejme, že tehdejší Německo – jeho část Východní Prusko – zasahovalo až ke Gdaňsku. Dnešní podoba hranic mezi Německem a Polskem na řece Odře byla stanovena Zhořeleckou smlouvou v roce 1950. Ale velká cesta československé posádky pokračovala dál, vedla přes města Swinemünde, Lübeck, Wilhelmshaven, Harzburg, Wittenberg a Lübbenau až do cíle na závodní dráze Avus v Berlíně, kde se při olympiádě běžel i maraton. 
 
Tam si kamarádi odbyli formality i fotografování a druhý den již byli vítáni v Praze před Autoklubem Republiky československé. O den později byly vyhlášeny výsledky a Štůlova posádka obsadila s 4 368 získanými body 2. místo za německou posádkou, která vyrážela z Athén. Později se však na slavnostním zakončení berlínské olympiády Štůla dozvěděl, že se nakonec stal i vítězem a tým obdržel zlatou medaili.  
 
Neuvěřitelný příběh prázdninového dobrodružství přinesl kamarádům jistě zážitky na celý život. Z fotografií navíc vidíme, že se u toho i dobře bavili. Doma jim byl odměnou pohár, každému osobní děkovný dopis psaný vrchním ředitelem automobilky Ing. Karlem Hrdličkou a ve fotoalbu se nachází také poštovní známky s jejich podobiznou oslavující tento úspěch.