Další z ohlédnutí za pestrou historií české značky dokládá kreativitu škodováků. Setkáte se s vozy vymyšlenými pro specifické trhy, prototypy, které se do sériové výroby neprosadily, i nečekaně originálními kousky.
1909: Vytáhlá závodní laurinka FCR
Místo kubatury motorů se závodní vozy kdysi řadily do tříd podle počtu a vrtání válců. Zdvihu pístů (tedy i výslednému objemu motorů) se meze nekladly. Šéfkonstruktér aut i letadel Otto „Hiero“ Hieronimus v tomto duchu navrhl speciál Laurin & Klement FCR. V létě 1909 vznikly dva exempláře. Stokoňový (73,6 kW) čtyřválec s rozvodem OHC a objemem 5 672 cm3 měl šokující (ne)poměr mezi vrtáním 85 mm a zdvihem litinových pístů, kmitajícím pekelně rychle po čtvrtmetrové dráze. Není divu, že minimalistická karoserie byla absurdně vysoká. Hned při svém debutu v září 1909 na prestižním závodě do vrchu u rakouských lázní Semmering dosáhl vítězný Hiero úctyhodného průměru 72,1 km/h na trati se stoupáním až 9,2 %.
1932: Prabrouk Škoda 932 „Kadlomobil“
Prototyp Škoda 932 dostal přezdívku „Kadlomobil“ podle svého duchovního otce, šéfa mladoboleslavského závodu Karla Hrdličky. Na koncepci lidového vozu s motorem u poháněných zadních kol v Německu pracoval i Ferdinand Porsche, výsledkem byl slavný brouk. „Kadlomobil“ dostal čtyřválcový vzduchem chlazený boxer SV objemu 1 498 cm3 a výkonu 30 koní (22 kW). Jediný exemplář s výrazně zaoblenou karoserií byl schválen do provozu 26. října 1932. Předběhl dobu, první sériové Škodovky 1000 MB s motorem vzadu se začaly vyrábět až o 32 let později. V roce 1934 získal vůz mladšího bratra, ovšem ve starší hranatější karoserii.
1962: Škoda typ 998 „Agromobil“
V roce 1962 Škoda ve třech prototypech a desetikusové zkušební sérii vyvinula lehký terénní automobil Škoda typ 998 „Agromobil“. Měl obstát v lese, zemědělství, povrchových dolech a (ne tak docela oficiálně) i u vojenských jednotek. Snadno ovladatelný stroj s valníkovou nástavbou byl dlouhý 3,5 metru a přepravil až deset sedících osob, případně adekvátní množství nákladu. Měl čelní sklo vyklápěné v celistvém rámu směrem vpřed, díky čemuž se auto snadněji protáhlo lesním podrostem a také šlo lépe transportovat vojenskými letadly jako parťák výsadkářů. V terénu sice „Agromobil“ obstál na výbornou, sériové výroby se však nedočkal. Možná si několik vozů budete ale pamatovat z filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů.
1970-1971: Škodovka pro Pákistán
Pick-up Skopak (ŠKOda PÁkistán) byl nápad společnosti Haroon Industries Ltd. Ta v Karáčí prodávala škodovky a hledala model uzpůsobený místním podmínkám. Na podvozku starší řady Škoda Octavia vyrostl model s ocelovým skeletem, ke kterému se daly přišroubovat panely ze sklolaminátu. Vznikla tak stavebnice několika provedení, usnadňující případné opravy i budoucí facelift. Skopak o rozměrech 4 200 x 1 640 x 1 250 mm byl po sklopení čelního skla vysoký jen 1 100 mm, takže mohl snadněji podjet třeba kmen padlého stromu. Uvezl 500 kg plus přívěs do 750 kg.
1974-1975: Léto ve Škodě Buggy 736 budiž pochváleno!
S vozy pro volný čas ve stylu dune buggies či beach buggies se v 70. letech roztrhl pytel. Škodovácká technika se pod takto střiženou karoserií poprvé objevila díky italskému a belgickému zastoupení. Vývojáři české automobilky na bázi sedanu Škoda 110 s motorem vzadu vyvinuli osobní bezdveřový kabriolet Škoda Buggy, typ 736. Na bezpečnost posádky pamatoval robustní rám čelního skla a vysoký ochranný oblouk nad hlavami pasažérů. Design navrhl Josef Čech, čtyři z pěti prototypů z let 1974-1975 zhotovili učni mladoboleslavského učiliště. Výroba se nicméně nerozjela, soudobé legislativě nevyhovovala třeba malá hloubka sedáků nouzových zadních sedadel nebo absence odrazek na zádi buggy. Navíc pro model západního střihu se za železnou oponou nedostávalo politické vůle, i když se autoři modelu snažili argumentovat využitím buggy třeba na letištích nebo pro organizátory manifestací a průvodů.
