Benzínový motor 1,6 s výkonem 160 koní tomuhle autu sluší asi nejvíc, a to i přes to, že je servisně poměrně náročný. Naftová verze je spíše pro klidnější řidiče, kterým trochu nudnější projev nebude vadit.
Se dvěma DS trojkami jsme se v redakci vozili ještě před faceliftem. Byly to modely s benzínovým motorem. Šlo o rychlé verze pro dynamické řidiče, kterým nevadí zvýšená spotřeba. Do třetice jsme řádně projeli naftovou verzi. Je potřeba říci, že pocit z auta zůstává podobný bez ohledu na motor. Změnou motoru ani převodovky mu totiž nevezmete charakter motokáry. Svým nízkým a tužším podvozkem bude vždycky svádět k vrhání se do zatáček pod plynem. Naftová verze je určená především pro ty, kteří toho hodně najezdí. Někdo možná namítne, že by si na dlouhé cesty pořídil větší auto a že mu naftový motor v malém autě nedává smysl. Odpověděl bych mu, že tady může absolvovat dlouhou cestu v nečekaném komfortu. A s nízkými náklady. Počítač mi ukazoval za celou dobu testu průměrnou spotřebu 4,5 litru nafty na 100 km.
Myslím, že v předchozích článcích o DS3 jsem dostatečně nevyzdvihl kvalitu sedaček. Tentokrát jsem si v nich odseděl víc než 1700 kilometrů. Projel jsem se na dálnicích, silnicích první třídy i zaplátovaných okreskách v pohraničí. V malém autě je tělo vystaveno mnohem větší zátěži. Dobrá sedačka může tuto zátěž do velké míry vykompenzovat. Nemohl jsem si je vynachválit co do pohodlí i co do přenosu informací o tom, co se děje s autem. Ze sedačky dostáváte signály do těla. Že auto drží pevně na silnici, že se hrne předek ven, že vám ustřeluje zadek a dokonce i cítíte, jestli jedete v pevném nebo měkkém autě. Co se týká pevnosti, tak té DS3 signalizuje dost. Předpoklady má v třídveřové karosérii. Také interiér se zdá být velice odolný proti vrzání. Auto mělo najeto přes 10 000 novinářských kilometrů a nic. Žádné vrzání. Novinářské kilometry jsou jiné kilometry než kilometry vlastníka. Dokonce ani hi-fi systém se subwooferem v kufru puštěný naplno nerozvibroval jedinou součástku.
Všiml jsem si, jak si lidé DS trojku prohlížejí. S možnostmi volit si z několika barev střechy a několika laků karosérie, budete na silnicích obtížně potkávat stejná auta. Každá DS3, kterou jsem viděl, byla vždycky trochu jiná. Naše kombinace – červený lak, bílá střecha a tmavá okna – patří zajisté k těm nejatraktivnějším. Vyrábí se pět let a přesto má stále okouzlené obecenstvo. V interiéru je možné volit z několika barev pásu palubní desky a několika barev čalounění. Při faceliftu nejzajímavější změnou prošly světlomety, které v sobě kombinují LED technologii, xenonovou technologii a směrovky s posunem světla. Vzadu samozřejmě zůstala příplatková LED světla s 3D efektem. Při pohledu zblízka jsou přední i zadní světla zdobena logy DS podobně jako galanterie nebo šperky známých módních značek.
Foto: Luděk KortusPo faceliftu se v DS3 poprvé objevuje automatický systém brzdění Active City Brake, který umožňuje zabránit menším kolizím při nízké rychlosti. Laserové čidlo s malým dosahem umístěné v horní části čelního skla detekuje vůz jedoucí stejným směrem nebo stojící před autem. Při jízdě do 30 km/hod čidlo spouští v případě potřeby automaticky brzdění, aby nedošlo ke kolizi. Ke slovu po modernizaci přišla také couvací kamera. Tu už DS trojka skutečně potřebovala. Dnes jsou kamerou vybaveny i méně prémiově se prezentující vozy. Na závěr zmíním zajímavou statistiku. Citroën uvádí, že 66 % zákazníků přišlo k DS3 od jiných značek. Nikdy Citroëna neměli, nikdy před tím o něm neuvažovali, teprve DS3 je přilákala ke značce. To je skutečný úspěch a příklad nalezení „díry“ na trhu, která vznikla mezi běžnou a prémiovou produkcí. Do této „díry“ směřuje celá modelová produkce DS
Testujeme ojetý Citroen DS3 1.6 HDi 90 – je to pořád motokára, i když trochu přidušená
