Pamatujete scénku z Troškovy trilogie Slunce, seno…? „Paní inženýrka, to je něco. Auto má z tuzexu, peněz jako šlupek…“ A pamatujete, co to bylo za auto? Fiat Uno. Fenomén osmdesátých let, který byl v roce 1993 nahrazeno modelem Punto. A nástupce to byl důstojný.
Punto na trhu nahradilo doslova legendární model Uno, který trhal prodejní rekordy řadu let po celé Evropě. Skvěle se vůz prodával i v Jižní Americe, kde se také vyráběl (výrobních závodů bylo však více, v různých částech světa). První generace Fiatu Punto tento fenomenální úspěch sice nevyrovnala, ale starý kontinent dokázala zaplavit. Malý fiat se zase stal prodejním šlágrem a tak nepřekvapí, že i dnes, roky po ukončení výroby není výjimkou na prodejních plochách bazarů nebo snad v automobilové inzerci. Cenově se přitom řadí k levným ojetinám. Punto bylo představeno v roce 1993, ve tří a pětidveřové karoserii typu hatchback. Následující rok přišla na trh verze GT s přeplňovanou zážehovou čtrnáctistovkou o výkonu 96 kW a také kabriolet (dle výbavy elektrická či manuálně ovládaná plátěná střecha), který dnes patří k nejlevnějším vozům tohoto typu. Modernizací prošla modelová řada v roce 1997 a v nabídce italské automobily vydržela až do roku 1999, kdy ji nahradila druhá generace Punta.
Pohonné jednotky v praxi
Do modernizace nabízený atmosférický diesel 1.7 D/42 kW rozhodně nelze doporučit. Je líný a nespolehlivý. Málo výkonu má také základní zážehový agregát 1.1/40 kW. Osmiventilová dvanáctistovka pracující se 44 kilowatty je znatelně snaživější, o silnější dvanáctistovce nemluvě. Zcela ideální je ale motor 1.2 16V/63 kW, nabízený od modernizace, a to jak z hlediska spotřeby, tak z hlediska nabízeného výkonu. Šestnáctistovka o výkonu 65 kW či přeplňovaná čtrnáctistovka jsou už zbytečným luxusem. V nabídce se objevily také dva turbodiesely o objemu 1,7 litru, pracující s výkony 51, respektive 46 kW. Benzinové motory jsou ale spolehlivější a při nejmenším stejně úsporné. Navíc nezatěžují tolik přední nápravu jako vznětové agregáty, což se pozitivně projevuje na její životnosti.
Na silnici
Na svou dobu bylo Punto první generace opravdu prostorné a ani dnes se nemusí stydět. To platí jak pro prostor určený posádce, tak pro oblast zavazadelníku, který nabízí objem 275 litrů. To je i u nových vozů v této třídě hodnota, řadící je k lepšímu průměru. Samotné zpracování interiéru ale svůj věk nezapře a tak nečekejte zázraky. Tvrdý plast palubní desky moc parády nenadělá. Řada ojetin má ale pěkné barevné čalounění sedadel a výplní dveří, což vnitřní prostor rozsvítí a dělá příjemnějším. Automobil slušně tlumí nerovnosti a ani v zatáčkách nepropadá. Přesto jízdní vlastnosti na více než průměr nestačí. Zde hodně záleží na stavu podvozku. Při opakovaném intenzivním brzdění se můžete setkat se slábnutím brzdného účinku vlivem přehřátí, což také nelze počítat mezi plus.
Časté problémy
U základní jedenáctistovky se někdy objevují problémy se snímačem tlaku, což má za následek potíže se startováním. Dvanáctistovky někdy zlobí zapalovací cívky, v zimních měsících se můžete setkat také s nepravidelným během za studena. Avšak Punto první generace mohou trápit i další poruchy, k nimž se řadí závady alternátoru, palivového čerpadla nebo vodní pumpy. Potíže se vyskytují i u startéru. Výjimku nepředstavují vůle na přední nápravě, někdy se s nimi setkáte i na zavěšení kol vzadu. Objevují se také vozy s vadným horním uložením tlumičů či zvlněnými brzdovými kotouči. Velkou pozornost věnujte převodovce, která může být zdrojem vážných problémů. Pozor také na elektrickou výbavu, známé jsou poruchy imobilizéru nebo spínací skříňky.
LÍBILO:
- nízké ceny ojetin
- dostatečná nabídka vozů
- příznivá spotřeba
- levné díly z druhovýroby
- solidní prostornost
NELÍBILO:
- těžké řízení vozidel bez posilovače
- podprůměrná kvalita dílenského zpracování
- vyšší poruchovost
- slabší odhlučnění podvozku
Foto: Favcars.com
Test ojetiny - Fiat Punto byl důstojným nástupcem UNA
