Ojetá Mazda 5

Ojetá Mazda 5 je zajímavou alternativou pro vícečlenné rodiny, které poptávají vůz pro více než pět pasažérů. Zaujme dobrou spolehlivostí, pěkným designem a také nezájmem ze strany zlodějů. Zákazníci ale mají zájem veliký

Vozy kategorie jsou dobrou volbou pro rodinu, zejména pokud je početnější, ale z trhu ojetin se tahle kategorie pomalu vytrácí. Velkoprostorové automobily si i v takovém případě dobře poradí, tedy pokud se budeme bavit o modelech schopných přepravit více než pět cestujících. Mezi ty patří i Mazda 5, jež je k sehnání jak v pětimístném, tak sedmimístném provedení. Představena byla na podzim 2004 a počátkem následujícího roku se začala prodávat. Přestože nejde o masově rozšířený automobil, na trhu ojetin se těší slušnému zájmu. Důvod vidíme jak ve zdařilém designu, tak v dobré pověsti, jež staví na spolehlivosti. Nic se na tom nezměnilo ani v roce 2008, kdy vůz prošel modernizací a faceliftem. O dva roky později jej nahradil stejnojmenný nástupce.

Pohonné jednotky v praxi

Již od počátku výroby byly k dispozici dva zážehové čtyřválce a dva přeplňované vznětové čtyřválcové motory. Nabídka pohonných jednotek se po dobu výroby neměnila. Přesto, že není zrovna bohatá, v praxi se ukazuje dostačující. Všechny agregáty totiž disponují potřebným výkonem a tak z Mazdy 5 žádný lenocha neudělá. Velký zájem je mezi motoristy především o verze s turbodieselem pod kapotou. Tento motor pracuje z nabízených nejúsporněji, ale u vozidel s přibližně 150 000 ujetými kilometry nebo více, už není ideální volbou. Důvod je prostý, okolo této hranice klesá spolehlivost vznětového motoru a roste riziko problémů s drahými vstřikovači či filtrem pevných částic. U vozidel s vyšším kilometrovým proběhem je tak lepší volit zážehovou osmnáctistovku, jež se jeví jako znatelně spolehlivější. Při rozumné jízdě si pak řekne v průměru o devět litrů na sto kilometrů, což je vzhledem k velikosti automobilu skutečně přijatelné. Naopak pozor na dvoulitrový benzinový agregát, který má větší apetit a navíc se nezřídka vyznačuje i zvýšenou spotřebou motorového oleje.

Na silnici

Japonské MPV dle očekávání vyniká nabídkou místa pro posádku, tedy alespoň pokud se bavíme o prvních dvou řadách sedadel. V případě vozidel, jež mají i třetí řadu sedadel, je třeba přimhouřit oko. Místa zde mnoho nenajdete. V sedmimístné konfiguraci nezbude mnoho prostoru ani pro zavazadla, kterých Mazda 5 odveze jen 112 litrů. Po přestavění do pětimístného uspořádání ale zavazadelník naroste do objemu 426 litrů, což je už dostatečné. Pokud sklopíte i sedadla ve druhé řadě, získáte dvoumístné vozidlo s nákladovým prostorem o objemu 1566 litrů. Pochvalu si zaslouží variabilita interiéru. Sedadla ve druhé řadě můžete samostatně posouvat, výhodou je i fakt, že každá sedačka ukrývá vnitřní úložný prostor v sedáku. Zadní boční posuvné dveře zase usnadňují nástup ve stísněných prostorech, například při parkování v řadě aut. Řidiče pak potěší výš umístěná řadicí páka, která je tak velice dobře dostupná a příjemně se obsluhuje. Kladem je také výhled z vozu. Naopak kvalita některých plastů použitých v interiéru, zejména pak na palubní desce, poněkud zaostává za očekáváním.

To však nemůžeme říci o jízdních vlastnostech vozu, jež jsou na kategorii MPV opravdu výborné. Automobil i přes svou vyšší stavbu karoserie a z toho plynoucí přenos hmotnosti v zatáčkách funguje nad očekávání. Samozřejmě sportovní výkony po rodinném MPV chtít nelze, ostatně k tomu nebyl vůz ani stavěn, ale v případě potřeby řešit krizovou situaci se chová jistě a zdatně drží vytyčenou jízdní stopu. Přitom naladění podvozku je příjemné a tlumení nerovností tak Mazdě 5 nedělá potíže. Přesností vyniká řazení, ale i řízení. Na jeho ostrý převod si řidič musí chvilku zvykat, pak jej ale ocení. Slabší článek představují brdy, jež působí poněkud těžkopádně a i na toto chování si je třeba zvyknout.

Časté problémy

Mnoho potíží Mazdy 5 plyne z faktu, že stojí na podvozku pocházejícím z menšího a lehčího modelu 3. Životnost některých podvozkových komponent je tak citelně menší. Musíme upozornit zejména na vůle vznikající u vozidel, jež jsou více vytěžována – nemusejí přitom být přetěžována! Jde především o nadměrně opotřebená ložiska kol a vůle v silentblocích. Tyto potíže lze pozorovat jak na přední, tak na zadní nápravě. Zde pozor na nerovnoměrně sjeté pneumatiky, což je známka opotřebení nápravy – mnohdy jsou tlumiče na konci životnosti. Na přední nápravě jsou velice často vůle v táhlech stabilizátoru, což bývá zdroj hlasitého klepání. Objevují se ale i vozidla s porouchanou klimatizací, většinou je na vině vadné těsnění a z toho plynoucí únik náplně. Výjimkou nejsou ani nefunkční ovladače elektrického stahování oken. Automobily vybavené xenonovými světlomety zase často trpí nefunkčním nastavováním jejich sklonu. Koroze napadá výfukový systém, povrchovou korozi zcela běžně najdete na nosnících a podvozkových komponentech, a to i u mladých ojetin.

LÍBILO: