Tohle auto byl skutečný luxus. Alespoň co se pořizovací ceny týče. Dát za auto 41 tehdejších průměrných platů si v tu dobu mohl dovolit opravdu málokdo. I pro tehdejší smetánku se tak jednalo o docela drahý „špás“.
V tehdejším Československu se Renault 16 představil v září 1965 na strojírenském veletrhu v Brně a v omezených počtech se do republiky dovážel následujících dvanáct let. V rekordní sezoně 1970 bylo do tehdejšího Československa dovezeno 350 „šestnáctek“, které tehdy prodával výhradně Tuzex. Výjimku pak tvořila stovka vozů, které v roce 1974 prodávala Mototechna za závratných 91.000,- Kčs. V čem tkvělo kouzlo a atraktivita tohoto vozu?
Renault 16 předběhl dobu
Renault 16 provedením karoserie, které se dnes běžně říká hatchback, doslova předběhl svoji dobu. Prostorná, variabilní a bohatě prosklená pětidveřová karoserie nabízela nevídaný luxus a pohodlí pro pět cestujících. Složením zadního sedadla vznikl prostor pro 750 l zavazadel, po jeho vyjmutí to bylo dokonce rekordních 1200 l. Pod přední kapotou pak zbylo místo i na vodorovně uložené náhradní kolo.
Základní verze s motorem o výkonu 55 koní
Čtyřválcový motor OHV 1470 cm3 měl hliníkový blok zhotovený tlakovým litím, pětkrát uložený klikový hřídel a výkon 55 koní. Tradiční dynamo nahradil v elektrické soustavě alternátor, což byla evropská premiéra. Všechna čtyři kola byla nezávisle zavěšena, přední na lichoběžníkových závěsech, zadní na vlečených klikách. Odpružení obstarávaly zkrutné tyče, vpředu podélné, vzadu příčné. Zajímavostí bylo, že kvůli uspořádání zadní nápravy s párem za sebou umístěných příčných zkrutných tyčí se lišily hodnoty rozvoru náprav. Vlevo byl o 67 milimetrů delší než vpravo. Obě nápravy byly doplněny stabilizátorem. Brzdy byly vpředu kotoučové a vzadu bubnové s omezovačem brzdného účinku v závislosti na okamžitém zatížení.
Špičková verze TX s výkonem 93 koní
Renault 16 byl představen veřejnosti v březnu 1965 na Ženevském autosalonu a rok nato jej novináři ocenili prestižním titulem Evropský vůz roku. V březnu 1968 pak v Ženevě debutoval model R 16 TS s větším čtyřválcem 1565 cm3 s dvojitým karburátorem a výkonem 83 koní. „Téeska“ měla palubní desku osazenou kruhovými přístroji včetně otáčkoměru, elektrickým ovládáním oken předních dveří a za příplatek i kožené čalounění. Navenek se model TS od základní verze odlišoval dvojicí přídavných halogenových světlometů na předním nárazníku a počínaje rokem 1969 také couvacími svítilnami na zádi. V modelovém roce 1970 mohl R 16 TS jako vůbec první dostat za příplatek elektricky ovládaný posuvný díl střechy. Na podzim 1973 se pak začal vyrábět špičkový Renault 16 TX. Vyznačoval se dvěma páry čtvercových halogenových světlometů, litými koly ve stylu Gordini a malým spoilerem nad horní hranou zadních dveří. Poháněl jej čtyřválec 1647 cm3 s výkonem 93 koní s pětistupňovou manuální převodovkou. Dosahoval rychlosti 175 km/h.
Výměna Renaultu 16 za chatu u Berouna. Tenkrát „normálka“
O svých zážitcích nejen s Renaultem 16 vypráví i Petr Přikryl: „V roce 1976 jsem od rodičů dostal chatu ve Vráži u Berouna, ale touha mít nějaký automobil byla mnohem silnější, než jezdit na 80 km vzdálenou chatu. Poslal jsem tedy inzerát do časopisu Svět motorů s textem – „Vyměním chatu za auto“. Po týdnu se ozval pán, který projevil zájem a navrhl schůzku u chaty ve Vráži. Vidím vše jako dnes. Sedím na pařezu u branky a přijíždí R 16 TX v modré metalíze. Vystupuje pán v obleku a ptá se, zda mám oprávnění tuto výměnu uskutečnit. Prohlédne si chatu a nabízí, abych si já prohlédl jeho šestnáctku, a že si zavoláme.
Renault 16 TX jako „auto pro páprdy“ ?
Všichni moji kamarádi v tu dobu měli většinou škodovky a Renault mě doslova vyděsil. „Hmm, takové auto pro páprdy, pomyslel jsem si. Tuto historku jsem vyprávěl právě těmto kamarádům, a protože se čtrnáct dní zájemce neozýval, přijal jsem další nabídku. „Vybereš si jakékoliv auto v autobazaru, převedeme chatu a bude to“- nabízel další zájemce. V autobazaru pod Libeňským mostem jsem si tedy vybral Škodu 100 L s novou karoserií za 45.000,- Kčs a ještě mi zbylo na sportovní volant a otáčkoměr.
Ojetý Renault 16 z Íránu
Vystřídal jsem pak ještě hodně dalších automobilů, ale teprve v roce 1982 jsem si koupil svoji první šestnáctku TX. Zkorodované, ojeté služební auto, které objelo nejméně šestkrát zeměkouli. Bylo od české společnosti, která mimo jiné pomáhala budovat cukrovary v Íránu. S tímto Renaultem jsem si jel do porodnice i pro svého syna. Kočárek se vešel do zavazadlového prostoru, aniž by se musel skládat. Zkrátka úžasné auto. Rád na něj vzpomínám.“
Koroze byla pro Renaulty smrtící
Přikryl ale popisuje i špatné vlastnosti tohoto vozu: „Šestnáctka byla spolehlivým autem a nevzpomínám si na závady s motorem, převodovkou, nebo brzdami. Většina majitelů se jich ale zbavovala kvůli korozi. U starších kusů navíc ještě docházelo k opotřebení torzních tyčí, které nedokázaly zabránit kolébání vozu. Hlavně při prudkém rozjezdu to mělo efekt jako u zvedající se přídě motorového člunu.“
Voda „šestnáctce“ na filmovém plátně slušela
Petr má zážitky i od filmu: „Můj dlouholetý kamarád, kolega prodejce ojetých vozů, automobilový závodník a také kaskadér pan Václav Syřiště, často natáčel filmové honičky. V roce 1976, při natáčení filmu Noc klavíristy měl podle scénáře skočit s Renaultem 16 do rybníku. Vašek nikdy nic neodmítl. Filmaři mu připravili rampu, rozmístili si kamery a Václav se rozjel. Jako spolujezdec s ním jel profesionální potápěč, který měl jasný úkol - sebe a Vaška dostat nad hladinu. V autě proto měli i kyslíkové přístroje. Po dopadu auta na hladinu se však ve velké rychlosti se utrhla přední kapota, rozbila čelní okno a oba zasáhla do obličeje. Vaška do tváře a potápěče do nosu. Vašek mi popisoval, jak vlastně zazmatkoval. Navíc ho kyslíková lahev částečně omráčila a profík potápěč, vzhledem k poranění, toho měl také dost. Drama jako ve skutečné detektivce. Další potápěči je posléze vysvobodili a vše dobře dopadlo. A co myslíte, jak dopadl Renault? Utržená přední kapota, rozbité čelní okno, zborcená střecha z motorového prostoru po nárazu zmizel rozdělovač, filtr, pojistkové skříňky… Vašek nakonec auto koupil, opravil a prodal. Klidně bych i věřil, (jako v pohádkách) že auto jezdilo dlouhá léta a možná „žije“ někde dodnes.
Jak je na tom R 16 dnes?
„V současných nabídkách po celé Evropě jich je velice málo. Viděl jsem šestnáctku za 35.000,- korun, která stěží stála na kolech, nepojízdná a řádně zkorodovaná. Renovovat auta v podobném stavu je velmi nákladné. Našel jsem další od 65 do 115.000,- korun a seznámil se s chlapíkem, co tyto vozy kompletně renovuje. Cenově i časově je to ovšem taktéž docela náročné. Pouze pár desítek Renaultů od 200 až do 380.000,- korun bylo moc hezkých. V tom nejdražším prý dokonce jezdil Alan Delon v nějakém francouzském filmu. Cena, jak často říkám, dolů nepůjde. A to bez ohledu na to, kdo s ním kdy jezdil. Vás jízda může příjemně překvapit a třeba se stanete fanoušky tohoto úžasného modelu, který může být dodnes vzorem pro ostatní.
Máte nějakou osobní zkušenost s Renaultem 16? Napište nám do diskuze.
