Sovětská automobilová průmyslová éra před rokem 1989 přinesla mnoho zajímavých vozidel. Například RAF-2203 Latvija. U nás moc k vidění nebyly, dovezlo se jich necelých 300 kusů.
RAF-2203 Latvija byl mikrobus vyráběný v tehdejším Sovětském svazu. Produkovala ho automobilka Rigas Autobusu Fabrika v Rize a pár kusů se dostalo i do tehdejšího Československa. Samotná továrna sice vznikla v roce 1949, ale až roku 1954 po fúzích a přejmenováních dostala do názvu zkratku RAF vycházející ze slov Rigas Autobusu Fabrika, tedy Rižská továrna autobusů. O rok později podnik vyprodukoval první mikrobus RAF-251. Dodávka, vyráběná v Lotyšsku, nejenže sloužila jako běžný nákladní vůz, ale našla si své uplatnění i jako sanitka, a to včetně některých zahraničí. Třeba v Československu.
Krabice, ale variabilní a praktická
Automobil Latvija byl vyráběn v lotyšském městě Riga až do konce 60. let 20. století. Jeho design a konstrukce se odvíjely od tehdejších sovětských standardů, ale co ho činilo zajímavým, byla jeho variabilita a schopnost přizpůsobit se různým účelům. Jedním z nich bylo využití jako sanitky, což z něj činilo multifunkční vozidlo.
Pár kusů i v Československu
Vůz se řadil mezi nejpopulárnější vozy své třídy v Sovětském svazu. Část jich sloužila k veřejné hromadné dopravě, další jezdily jako sanitky a uplatnění našla rovněž u policie pro převoz zadržených osob nebo mezi hasiči. Některé z modelů se dostaly na export do zahraničí. Například českoslovenští odběratelé získali úhrnem 270 kusů automobilu, z nichž větší část (200 kusů) byla v provedení sanitka a zbytek představovaly mikrobusy. V Československu, stejně jako v jiných zemích východního bloku, byla Latvija nasazena jako sanitní vozidlo, které sloužilo k přepravě nemocných a zraněných. Jeho robustní konstrukce a schopnost pohybu i v obtížných terénech mu poskytovaly výhodu v různých podmínkách. Latvija také často sloužila v armádě, kde se uplatňovala v polních podmínkách a pomáhala při různých vojenských operacích.
Rezla už v továrně
Jednou z klíčových vlastností, která dělala Latviji ideálním vozidlem pro sanitní účely, byla prostorná nákladová část, která umožňovala přepravu pacientů a zároveň poskytovala dostatek místa pro zdravotnický personál. Široká zadní vrata usnadňovala nakládání a vykládání nemocných nebo zraněných osob. Díky robustní konstrukci a jednoduchému mechanickému designu bylo také možné Latviji snadno udržovat a opravovat, což bylo v podmínkách sovětské éry velmi důležité. Karoserii vozidla však často postihovala rez, na jejíž vznik měla vliv skutečnost, že její výroba vyžadovala výraznou technologickou kázeň, která ovšem nebyla často dodržována. V osmdesátých letech 20. století již situace dosahovala takové vážnosti, že vyrobené vozy začaly rezivět dříve, než opustily brány automobilky.
Nebyla to žádná ikona, ale svůj otisk u nás zanechala
Latvija, ačkoliv nebyla žádnou automobilovou ikonou, stejně jako ostatní sovětské značky, zanechala svůj otisk v historii dopravy ve východní Evropě. Její využití jako sanitky v Československu ukazuje, jak tato sovětská dodávka dokázala sloužit nejen běžným přepravním potřebám, ale také plnit klíčovou roli v oblasti zdravotnictví a vojenství. Dnes je Latvija spíše vzpomínkou na éru, kdy sovětská automobilová průmyslová produkce ovládala silnice východního bloku.
