Být řidičem z Prahy je podle něj diagnóza, na kterou je jediným lékem facka. Říká, že Praha je ucpaná právě kvůli arogantním řidičům, kteří nedodržují pravidla a mají pocit, že jejich spěch je víc, než spěch ostatních.
Tatínek přítelkyně jednoho z našich externích redaktorů již asi dvacet let dělá řidiče tramvaje. Z toho pět let v Brně. Když kolega občas při pondělní redakční poradě vypráví u kávičky „historky z kolejí“, býváme často mrtví smíchy. A protože se nám zdálo, že pohled brněnského tramvajáka na pražskou dopravu, a především na řidiče za volantem, by mohl zajímat i naše čtenáře, zkusili jsme ho přemluvit k rozhovoru. Stálo nás to sice láhev slivovice, ale myslíme si, že to stálo za to. Jen jsme bohužel museli poměrně zásadně redakčně upravovat některá jeho vyjádření. Byla totiž tak břitká, že by se nedala číst snad ani po půlnoci, natož po desáté hodině. Tak tady je kousek povídání s Petrem:
Zdravím, Petře. Jak dlouho jezdíte v Praze s tramvají?
Už asi dvacet let. Pět let jsem jezdil s tramvají, vlastně tedy šalinou, v Brně, ale pak jsme v Praze zdědili byt, takže jezdím tady. A je to tedy mazec. Brno je peklo, ale Praha je tedy vážně síla. Za těch 15 let jsem tady toho viděl opravdu hodně.
Máte na mysli cestující, nebo pražské řidiče aut?
Myslím obě skupiny, ale pražští řidiči, to je podle mě skutečně diagnóza. Dle mého názoru je to banda arogantních namyšlenců, kteří si myslí, že jejich spěch je důležitější než pravidla silničního provozu. Klasicky třeba vjedou do křižovatky na koleje, kde zůstanou stát a blokují tramvaje.
Takže si lehnete na zvonek a zvoníte, co to dá?
No jasně. Na zvonek zvoním, až mě bolí ruka, ale řidiči aut ho často prostě ignorují. Někdy sice stejně nikam uhnout nemohou, ale často zůstávají stát na místě schválně. Asi aby ukázali, kdo je na silnici pánem.
A nemáte někdy chuť vystoupit z tramvaje a takovému řidiči vynadat?
No jéje. A nejen vynadat. Dost často mám chuť vystoupit z tramvaje a dát takovému řidiči pár facek. To je totiž na diagnózu "pražský řidič" asi ten nejlepší lék. Ale vždycky se naštěstí ovládnu. To bych je musel fackovat desetkrát denně. V Praze to je totiž pořád. A za ty problémy to nestojí. Ono se to těmhle nafoukancům vrátí určitě jinak.
Myslíte karmu?
Jasně. Jednou jsem skutečně takovou situaci zažil. Na Radlické ulici si týpek v BMW chtěl asi ušetřit čas a tak najel na tramvajový pás a předjel celou kolonu. Jenže dole, kde se doleva odbočuje na Smíchov, stáli policajti v civilní Octavii. Hned rozsvítili majáky a bylo vymalováno. On ten borec totiž projel po kolejích i přes zastávku. Věřím, že dostal pořádný „flastr“.
Máte nějakou radu pro pražské řidiče aut?
Mám. A nejen pro pražské. I když jak jsem říkal, Pražáci jsou elita. Nebo spíš jelita. Jo, a ta rada. Ať se naučí číst značky a dávají pozor na okolí. A ať si někdy ke mně sednou do tramvaje. Sami uvidí, co se na silnici děje.
Zažil jste v provozu i nějakou veselou, nebo vtipnou situaci?
Hmm, nech mě přemýšlet. Jednou jsem viděl chlápka na jednokolce, který se snažil prokličkovat provozem a měl v batohu na břiše nějakého malého psa. Pes koukal ven a vypadalo to, jako že mu radí, kam má jet. To vypadalo docela vtipně.
Přemýšlel jste někdy o tom, že byste v Praze řídil auto? Třeba jako taxikář?
Ani za milion let. Už tak mám dost problémů s řidiči aut. Když se někam potřebuji dostat, jedu MHD, nebo Uberem. Autem jedině do Brna. A i to je docela nálož.
Tak děkujeme za rozhovor a ať vám to zvoní
Ty budeš taky asi nějakej automobilovej vtipálek, viď. Ale jo, taky díky.
Přečtěte si: "Znám fintu jak beztrestně projet pruhem pro autobusy", tvrdí řidič z Prahy
