Mezi základní testy patří simulace působení deště, a to i po dobu několika hodin. Novinkou je pak testování v náklonu. Náklon vozu totiž simuluje situaci, kdy řidič zaparkuje vůz například v kopci.
Při vývoji nových modelů, ale i pro kontrolu během sériové výroby prochází vozy ve ŠKODA AUTO zkouškami vodotěsnosti. Jejich úkolem je zjistit, zda do interiéru automobilu například při dešti nebo v myčce nezatéká. Zkušebna vodotěsnosti funguje v automobilce již od roku 1982 a v nedávné době prošla zásadní modernizací. „Díky modernizaci rozšířila zkušebna vodotěsnosti své možnosti v oblasti testování zatékání do vozů. Zároveň zdvojnásobila svoji kapacitu,“ říká Jaroslav Kasl, vedoucí oddělení Řízení kvality značky ŠKODA.
Mezi základní testy patří simulace působení deště. „Běžně zkouška probíhá řádově desítky minut, provádíme však i dlouhodobé, které trvají několik hodin,“ dodává člen týmu Jakub Vochvest k provozu zkušebny. Základní „déšť“ má průtok vody 25 litrů na metr čtvereční za minutu. Zkušebna ale umí vyvinout i dvojnásobný výkon, kterým simuluje monzunový liják.
Modernizací získala zkušebna schopnost testovat vozy v náklonu. „Tato zkouška patří mezi nejnovější koncernové předpisy. Bez nové technologie jsme ji nebyli schopni provést,“ navazuje Petr Kořínek, koordinátor skupiny. Náklon vozu simuluje situaci, kdy zákazník vůz zaparkuje například v kopci. „U předsériových vozů spolupracujeme s Technickým vývojem na konstrukčním řešení problému, závady ze sériové výroby řešíme zejména s kolegy z výroby.“
Součástí vodního testu je zkouška tlakového mytí. Zajišťuje ji tlakový rám na pojezdu, který připomíná výbavu z automatických mycích linek. Nejde o náhodu, právě kvůli automyčkám nebo ručnímu tlakovému mytí vůz tímto testem prochází. Tlak v tryskách se podle typu testu pohybuje v rozmezí od 60 do 90 barů. Ve zdejší zkušebně vyvíjejí i novou RFID technologii (radio frequency identification, identifikace na rádiové frekvenci), kterou by následně mohl využívat celý koncern VW. Jde o způsob bezkontaktní detekce přítomnosti vody v interiéru vozu pomocí digitálního systému. Malé RFID senzory reagující na přítomnost vlhkosti lze integrovat do interiéru vozu. Během zkoušky pak projede nad autem čtecí rám, který data ze senzorů načte a zjistí, zda byly vystaveny vodě.
V případě zjištění vniknutí vody do vozu následuje detailní analýza, jejímž cílem je zjistit, kam všude se voda dostala (například pod koberce v interiéru), ale také odhalit, proč se tak stalo. „U předsériových vozů spolupracujeme s Technickým vývojem na konstrukčním řešení problému, závady ze sériové výroby řešíme zejména s kolegy z výroby,“ pokračuje Kořínek. Veškerá voda, která se k testům vodotěsnosti využívá, je recyklována. V uzavřeném okruhu zkušebny koluje deset metrů krychlových vody z jímky. „Za minutu zrecyklujeme až 375 litrů, při intenzivním provozu až 1 000 m3 měsíčně,“ upřesňuje Pavel Novotný ze zkušebny značky ŠKODA. Při čištění prochází voda hrubými i jemnými filtry a každou noc je dezinfikována UV zářením. Voda v okruhu se jednou měsíčně vymění, do kanalizace pak odtéká vyčištěná.
