Dobíjecích stanic pro elektromobily je v Česku jako šafránu a ještě před nimi často parkují řidiči aut se spalovacím motorem. Děje se tak hlavně u nákupních center a provozoven rychlého občerstvení
Dobíjecí infrastruktura je alfou a omegou pro rozvoj elektromobility. V podstatě nikdo, kdo vyzkoušel elektromobil, nezpochybňuje jeho kvality. Veškeré výtky směřují spíše k problematice dobíjení. To je v Česku extrémně komplikované. V tuzemsku je totiž podle statistik Evropské asociace výrobců automobilů ACEA přibližně 1200 dobíjecích míst, což pro pohodlný život s elektromobilem rozhodně nestačí. Jen pro srovnání – čerpacích stanic (nikoliv stojanů) jsou podle statistik MPO v Česku přibližně čtyři tisícovky.
Chápu, že někdo jiný má na elektromobilitu odlišný názor, než já. Chápu i to, že před fastfoodem není ani jedno volné místo k zaparkování. Ale proč kvůli tomu musím čekat s nabitím svého auta až dotyčný sní svůj hamburger, to opravdu nechápu
Vilma N; majitelka vozu Mini Cooper SE
Elektromobilista má tak v našich končinách těžký život. Nejen, že mu prudce zdražují elektrickou energii, ale ještě má potíže s tím, kde ji do svého vozu dobije. Když už totiž nějakou tu dobíjecí stanici najde, může se snadno stát, že před ní stojí ne zrovna kolegiální řidič s autem na konvenční pohon. Třeba proto, že na parkovišti nebylo volno, nebo to má od stojanu blízko pro hamburger či ke vchodu do obchodního centra.
Jak je to ale vlastně se stáním na místech u dobíjecích stanic? Je přestupek tam parkovat, aniž bych dobíjel, či nikoliv? Legislativa sice stání na vyhrazených parkovištích upravuje, ale problém může být se správným označením takových míst. Podle § 124 odst. 11 zákona o silničním provozu, věty druhé, je obecní policie oprávněna projednat přestupek podle tohoto zákona spáchaný:
- a) porušením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích,
- b) nedovoleným zastavením nebo stáním vozidla na pozemní komunikaci, nebo
- c) porušením pravidel pro chůzi, jízdu na jízdním kole, jízdu nemotorových vozidel, jízdu na zvířatech, vedení a hnaní zvířat nebo užívání osobního přepravníku.
Přitom problematiku obecného zastavení a stání upravují § 25 - § 27 zákona o silničním provozu, kdy v § 27 odst. 1 písm. o) se uvádí, že řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno.
Vzhledem k tomu, že v tomto případě, na rozdíl od speciálního režimu „parkoviště vyhrazeného pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením“, se jedná o porušení obecných pravidel pro parkování vozidel na „ostatních vyhrazených parkovištích“, zastává Ministerstvo vnitra ČR právní názor, že obecní policie je tyto přestupky oprávněna projednat podle § 124 odst. 11 věta druhá, písm. b) zákona o silničním provozu uložením správního trestu formou příkazu na místě s odkazem na § 125c odst. 1 písm. k) cit. Zákona.
V praxi se ale velice často stává, že se řidič auta se spalovacím motorem odvolává na skutečnost, že u některých dobíjecích stojanů žádné formální značení není a nejedná se tedy o vyhrazené parkoviště. To se ale řidičům elektromobilů pochopitelně nelíbí a apelují na slušnost a zdravý rozum. "Kdybych blokovala místo u čerpacího stojanu na benzín, kde také není vyhrazené parkoviště, a přitom seděla v bistru u kávy, taky by se to asi ostatním řidičům nelíbilo," říká Vilma N., která se s podobným chováním setkává dle svých slov alespoň jednou do týdne.
Jak se na takové chování řidičů aut se spalovacím motorem díváte? Zastáváte v tomto případě názor, že co není zakázáno, je dovoleno, nebo by měla ke slovu přijít elementární slušnost a ohled na řidiče elektromobilů? Napište nám do diskuze
