Na našem trhu měl Superb vždycky zvláštní status, i když jste našli mnohem lepší auta. Třetí generace Superbu je stejně jen taková vyšňořená Octavia a kdo nepotřebuje tu „premiovou“ image, udělá s Octavií lépe i z hlediska provozních a servisních nákladů. Superb je prostě auto, které se fasuje ve firmě jako služební. Podobně jako Passat od VW. Ale když to chcete, prosím. Nabídka na trhu ojetin je široká a rozhodně máte z čeho vybírat. Jestli s autem budete spokojeni, záleží na vás, resp. na tom, jak moc si date s výběrem práci. Auto, co jezdilo v Praze například jako taxi, určitě nechcete.
Foto: ŠKODA AutoStatistiky TÜV Report, které sledují výskyt závad na německých stanicích technických kontrol, nevidí Superb moc pěkně. Tříletá auta se propadla až na 97. místo tabulky se 7,2% výskytem vážných poruch. Jenže Superb má také po třech letech jeden s nejvyšších průměrných nájezdů vůbec - 76 000 km (větší průměrný nájezd, 79 000 km, má ze 134 sledovaných aut už jen Audi A6 a A7). Nejsou výjimkou auta, která za rok urazí 50 000 km, takže po třech letech firemní otročiny mají na tachometru 150 000 km a ne moc pěkné vyhlídky na další život v rukou druhého majitele. Taková auta bývají už opravdu hodně unavená, protože uživatel potřeboval, aby jezdila a ne, aby stála někde ve vyhřívané garáži a někdo kolem nich běhal s leštěnkou. Na druhou stranu ale takové Superby poznáte a v inzerátech bývají levné. No, i když levné... Jak se to vezme, protože i nejlevnější kusy startují u 260 tisíc korun, reálně stále stojí trojkový Superb i s velkým nájezdem 300 tisíc a víc. Tříletá auta s nájezdem do 100 000 km budou stát od 420 000 korun nahoru, nejsou výjimkou ceny půl milionu a víc, pokud má auto pěknou výbavu, silný motor a nájezd do 30 000 km.
Foto: ŠKODA AutoAčkoli automobilka nabízela několik motorizací a verzí, nejčastějším provedením je stejně dvoulitrový diesel s legendárním označením TDI. Zakazovat ho nemůžeme, ale má jistá rizika, hlavně pokud je to auto bez transparentní servisní historie a s pochybným původem. Naftová šestnáctistovka není žádný dynamický zázrak, ale skromným řidičům bude stačit. Otázkou ale je, jestli by za ty peníze nebylo lepší koupit Octavii, ve které tento motor jede přeci jen trochu lépe a auto bude levnější. Když Superba, tak to chce přeci jen trochu důstojnější pohon. Nejžádanější je tak diesel 2.0 TDI, ale tady už to není taková samozřejmá volba jako dříve. Už v prvním roce musel motor dostat AdBlue, což je zase další emisní složitost a lidem, kteří chtějí servis řešit svépomocí a nepoužívají diagnostiku, mohou vznikat potíže. Když už, berte tu úplně první verzi s manuálem, předním pohonem a výkonem 110 kW. Ta se právě bez AdBlue ještě obešla. Všechny ostatní, jak silnější dvoulitr nebo třeba čtyřkolky, mají AdBlue vždycky.
Foto: ŠKODA AutoDvoulitrové tédéíčko nové generace má sice už solidní mechanický základ, ale potřebuje velmi pečlivý servis (pro soukromníky doporučujeme nepřekračovat olejový interval 15 000 km nebo jeden rok), kvalitní palivo s aditivy a pravidelné kontroly na diagnostice. Může selhat chlazení, motor s neměněným olejem klidně do 100 000 km zničí vačky. Pokud se ale na auto nevykašlete, mělo by fungovat. Dvoulitrové tédéíčko dává smysl hlavně s robustním automatem, který má vždy spojky v oleji, takže se lépe chladí, v koloně příjemně kloužou a celkově je to lepší převodovka než „suché“ DSG u motorů s točivým momentem do 250 Nm (i u 1.8 TSI). To naopak dost cuká a po letech zlobí a chce drahé opravy. Kdo jezdí méně, nebo nemá takové nároky na dynamiku, by mohl ocenit základní benzinový motor 1.4 TSI. Parametry 110 kW a 250 Nm na Superba stačí a spolehlivost je docela slušná. Jen to chce motor pravidelně protahovat pod zátěží, ať se dva odpojované válce systému ACT nezanesou karbonem. Nutné je kvalitní aditivované palivo a včasný servis, ale to platí obecně pro všechny složité moderní ojetiny.
Foto: ŠKODA AutoMotor 1.8 TSI je sice už spolehlivý, ale konstrukčně složitý a servisně náročný. Dynamicky je pak rozhodně lepší jednotka 2.0 TSI. Verze 162 kW naprosto stačí a je i docela spolehlivá, pokud se staráte. Bohužel má vždy automat, i když aspoň spolehlivější DSG s tzv. mokrými spojkami. Vrcholná verze 206 kW jede pěkně, ale bývá drahá. Navíc nemá takový příjemný charakter jako šestiválec v minulém Superbu. Bere ale stejných 10 až 12 litrů na 100 km. Mezi choulostivé věci patří, krom již zmíněných automatů, také pohon všech kol. Občas se celý systém zanese šlemem ze zdegradovaného oleje a Superb vůbec zadními koly netočí, na což obvykle přijdete až tehdy, kdy budete potřebovat na horách vyjet ze zapadaného parkoviště. No, hlavně že jste si připláceli za čtyřkolku, ale do jejího servisu nevrazili ani korunu (olej se musí v mezinápravové spojce menit po 60 000 km a jestli často vozíte vlek, tak už po 40 000 km). Pro „mokré“ DSG platí jen tak mimochodem stejný interval. Pozor si dejte na původ auta a servisní historii. Se škodovkami se na trhu ojetin vždycky dost podvádělo, tak důkladně prověřujte. Nejlepší jsou auta od zavedených prodejců, případně přímo ze značkového programu ojetin. Budou možná o trochu dražší, ale obvykle s opravdu jasnou historií.
Testujeme ojetý Superb III – Pozor co vyberete. Může to být dobrý sluha, ale také zlý pán
