Pohonné hmoty zatím moc nezlevňují, a tak mnohé majitele starých dieselových aut opět začíná lákat myšlenka využít místo nafty starý použitý olej z restaurací a fastfoodů. Může fungovat?
Nebudeme chodit kolem horké kaše – z technického hlediska diesel skutečně může fungovat na rostlinný olej. Jenže hned v úvodu je fér dodat, že otázka nestojí „zda to jde“, ale spíš „zda se to vyplatí“. A to jak z pohledu času, tak peněz.
Zapomeňte na představu, že do nádrže jednoduše nalijete olej z friťáku a jedete. Tak jednoduché to není. Použitý olej je nutné důkladně přefiltrovat a ideálně doplnit o líh nebo speciální aditiva – nejlépe obojí. Čistý, nepoužitý rostlinný olej by byl z hlediska kvality sice lepší, ale tím by se prakticky vytratila jakákoli finanční úspora. A to stále není všechno.
Další komplikací je samotná technika. Motor sice olej „spálí“, ale ne každý vůz na to bude připravený. Klíčový problém přichází s nižšími teplotami – jakmile rtuť teploměru klesne pod zhruba 10 °C, olej začne houstnout. Proto je nutné instalovat systém jeho předehřevu. Základní sady vyjdou přibližně na deset tisíc korun, což už je investice, která se nemusí vrátit. A tím se dostáváme k zásadní překážce: legislativě.
Používání rostlinného oleje jako paliva je totiž v rozporu se zákonem. Vozidlo smí spalovat pouze takové palivo, které je pro něj oficiálně schválené. V České republice ani v rámci Evropské unie ale rostlinný olej mezi povolená paliva nepatří. Navíc na něj není uvalena spotřební daň, takže jeho spalování v autě je z pohledu státu daňovým prohřeškem. Pokud tedy někdo hledá levnější provoz, realističtější cestou zůstává LPG nebo CNG – i když ani tady se investice nevrací okamžitě a má svá omezení.
Na druhou stranu nelze popřít, že u starších dieselů může být realita překvapivě odlišná. Čím jednodušší konstrukce motoru, tím větší šance, že si s alternativním „palivem“ poradí. Typicky se zmiňují starší agregáty s mechanickým vstřikováním, kde se majitelé v diskuzích chlubí desítkami tisíc kilometrů na olej bez zásadních problémů.
To ostatně potvrzuje i zkušenost jednoho majitele starého dieselu, který tvrdí, že po revoluci si pořídil ojetý Mercedes 300D, tehdy ještě s jednoduchým atmosférickým motorem. Když cena nafty skokově vzrostla, začal experimentovat s rostlinným olejem. Díky kontaktům z gastronomie měl palivo prakticky zadarmo a auto na něj jezdilo bez potíží dlouhé roky. Motor podle něj vydržel zhruba deset let provozu bez nutnosti zásahů do vstřikování, přičemž vedlejším efektem byla i nezvyklá „vůně“ připomínající hranolky místo typického dieselového zápachu. Sám přitom dodává, že tehdejší technika byla výrazně jednodušší – robustní vstřiky a čerpadlo mazané motorovým olejem znamenaly úplně jiné podmínky než u dnešních moderních motorů.
Právě tady ale leží zásadní rozdíl. To, co mohlo relativně bezbolestně fungovat u starého, mechanicky jednoduchého dieselu, je u moderních agregátů s vysokotlakým vstřikováním, filtry pevných částic a citlivou elektronikou spíš cestou k drahé opravě.
Shrnuto: ano, jezdit na rostlinný olej technicky lze. V praxi to ale naráží na úpravy vozu, ekonomickou návratnost i legislativní omezení. A zatímco staré diesely zvládly ledacos, u těch dnešních by podobný experiment byl spíš hazardem než chytrou úsporou.
