V diskuzích je odmítáme, zpochybňujeme jejich původ i kvalitu. Jenže když přijde na vlastní peníze, rozhoduje cena, technologie a výbava. A v tom mají čínské automobilky náskok, který už nepůjde přehlížet.
„Čínské auto bych si nikdy nekoupil.“ Tuhle větu dnes čtu na motoristických fórech téměř denně. Diskuze jsou plné pochybností o kvalitě, bezpečnosti, politickém systému v Číně i o tom, že tamní automobilky těží z masivní podpory státu. Padá slovo dumping, padá slovo propaganda, padá i obava z nedostupného servisu a rychlé ztráty hodnoty.
Jenže historie ukazuje, že při samotném nákupu auta rozhodují jiné věci než geopolitika. Rozhoduje cena. Rozhoduje technologie. Rozhoduje užitná hodnota. Potvrdila to i slova mého kamaráda, který u piva plamenně vykřikoval, že čínské auto by si nikdy nekoupil. Kolega totiž vyjadřoval obdiv nad jednou čínskou značkou, která začala v Česku prodávat pohledná a dobře vybavená SUV za atraktivní cenu. Sám si ale před necelým půl rokem slavnostně koupil auto, které má většina Čechů spojena se Švédskem. Jenže vše je jinak a automobilku už dávno vlastní Číňané.
Pamatujete si devadesátá léta a začátek nového tisíciletí? Český manažer měl v kufříku mobilní telefon značky Nokia nebo Siemens. Byly to symboly kvality a serióznosti. Kdo měl něco jiného, byl podezřelý. Dnes? Nokia je stínem své bývalé slávy a Siemens se z trhu mobilních telefonů vytratil úplně. V kapsách nosíme zařízení značek jako Apple, Samsung nebo Xiaomi. Korejské, americké, čínské. A nikoho to nevzrušuje.
U automobilů to bylo podobné. Když v devadesátých letech přišly na český trh značky jako Hyundai nebo Kia, reakce byly plné despektu. Lidé mluvili o levných kopiích a krátké životnosti. Dnes patří obě značky mezi nejprodávanější na českém trhu. Nabízejí solidní techniku, dlouhé záruky a konkurenceschopné ceny. Předsudky zmizely ve chvíli, kdy zákazník zjistil, že za své peníze dostává víc.
Teď sledujeme stejný scénář s čínskými automobilkami. Na evropském trhu se objevují jména jako BYD, XPeng, Denza, Zeekr nebo Omoda. Pro mnohé české řidiče jsou to zatím exotická jména. Jenže kdo si do těchto aut skutečně sedne, často změní názor.
Moderní infotainment, rychlé reakce systému, vysoký výkon elektromotorů, solidní dojezd, kvalitní zpracování interiéru. A k tomu cena, která je ve srovnání s evropskou konkurencí velmi konkurenceschopná. Pokud takový vůz postavíte vedle modelů koncernu Stellantis, tedy značek jako Peugeot, Citroën nebo Fiat, rozdíl je často patrný. Ne vždy ve prospěch Evropy.
To není ideologické hodnocení. To je zkušenost z testování a srovnávání. Čína dnes není technologický outsider. V oblasti baterií, elektromobility a softwaru patří mezi světovou špičku. Evropské automobilky řeší emisní regulace, náklady na pracovní sílu a pomalejší vývoj. Čínské firmy těží z rychlosti rozhodování, masivních investic a obrovského domácího trhu.
Samozřejmě zůstávají otázky ohledně politického prostředí nebo státní podpory. Jenže běžný zákazník si při podpisu leasingové smlouvy klade jinou otázku. Co za své peníze dostanu? Jak to jezdí? Kolik to stojí? Jak dlouhá je záruka?
Pokud bude odpověď přesvědčivá, předsudky ustoupí.
Můj osobní odhad je, že za dvacet let budou české silnice plné čínských a korejských značek. Evropské automobilky tu zůstanou, ale spíše jako prémiová nebo sběratelská záležitost pro fanoušky tradice. Rád bych se mýlil. Jako Evropan bych si přál silný domácí průmysl. Jenže trh bývá neúprosný.
Nakonec nerozhoduje národní hrdost. Rozhoduje hodnota za peníze. A v tom dnes mají čínské automobilky velmi silnou kartu.
