Drahá nafta nutí mnohé řidiče k úvahám nad tím, zda by nešlo náklady na pohon nějak zlevnit. Některé úvahy vypadají na první pohled docela rozumně, ve skutečnosti ale mohou skončit finančním fiaskem.
Příběh drobného podnikatele v oblasti IT není příběhem o nějakých zázračných receptech na úsporu paliva ani návodem, jak jezdit na fritovací olej. Jaroslav z Plzně se rozhodl, že drahý provoz svého pětiletého BMW bude řešit komplexně. Vše promyslel, spočítal a došel k závěru, že v dlouhodobém horizontu může ušetřit jedině tak, že svoje auto prodá a pořídí si jiné. Nejen jinou značku, ale především jiný pohon. Velké auto nepotřeboval, rodinu nemá, v úvahu tak připadalo menší auto s malolitrážním benzínovým motorem. Jenže Jaroslav má rád svižnou jízdu a s takovým motorem by se asi nějak extra nízké spotřeby nedočkal.
Zkusil jsem se projet v BMW i3 a to auto mě fakt dostalo. V Německu jsem našel ojeté za 26 tisíc euro
Jaroslav N.; Plzeň
Jaroslav se nakonec rozhodl, že si pořídí auto na elektrický pohon. „Lákala mě dynamika, úspora na servisu, ale hlavně to, že si budu moci dobíjet doma“, přibližuje Jaroslav svoje myšlenkové pochody. Plánoval totiž, že si na střechu namontuje solární panely. Vybral si čtyři roky staré BMW i3 u německého dealera za 26 tisíc euro. Svoje BMW 525d prodal za 450 tisíc korun a vypadalo to, že jeho plán opravdu vyjde. Jenže jak se říká, člověk míní, Pán Bůh mění.
Auto sice koupil dobře, malé elektrické BMW nemělo jedinou kosmetickou, ani technickou vadu. Jaroslav byl z dynamiky auta nadšen a dojezd mu úplně stačil na cesty do práce, z práce a ještě skoro polovina kapacity baterie zbyla. Problém ale nastal při objednávce solárních panelů. I ta nejrychlejší firma mu totiž nabídla montáž až v květnu příštího roku, navíc za cenu, která byla skoro o 25 procent vyšší, než byla cena před několika měsíci.
Jaroslav tedy musí dobíjet „pomalou“ nabíječkou doma, nebo u veřejných dobíjecích stanic. „Nemám žádný speciální tarif, navíc doma se auto opravdu dobíjí celou noc“, říká Jaroslav. U veřejných dobíjecích stanic ho potom překvapily ceny. „Nejblíže mám dobíjecí stojany od ČEZ, ale doma mám PRE, takže občas dobíjím za 9,-Kč/KWh + 2 koruny za minutu dobíjení. Nabití plné baterie mě tak přijde na cca 450 korun. Při spotřebě 17 KWh mám náklad na jeden ujetý kilometr skoro dvě koruny, a to je docela hodně“ říká smutně Jaroslav, který tak svoje rozhodnutí, přejít z dieselu na elektromobil, považuje za velkou chybu. „Doufám, že až mi namontují solární panely, vše se otočí“, věří Jaroslav.
Měnili byste naftové auto za elektromobil? Napište nám do diskuze.
