I když na to nevypadá, je Mini druhé generace na trhu už od roku 2006. Jeho design opravdu nezestárl a tohle auto pořád vypadá velmi atraktivně. Navíc podle tabulek TUV Report vyniká I slušnou spolehlivostí
Foto: NetcarshowJe to i tím, že současná generace se drží tradičního designového stylu a nezalý člověk na první pohled ani nepozná, o který ročník vlastně jde. Mini ale vedle zajímavého designu přidává i opravdu dobré jízdní vlastnosti. Především ve sportovních verzích Cooper S a ostré JCW je to velmi nadané a zábavné auto. Ve své době bylo Mini velmi drahé, prodejní ceny startovaly nad půl milionem a nebyly výjimkou vozy, které stály přes milion. Zákazníci si také vozy individualizovali, takže jen těžko najdete dvě naprosto stejná auta. Spousta aut má na sobě různé polepy, rozličné barvy a jiné značkové doplňky.
Ačkoli diesel charakteru Mini moc nesedí, v bazarech jich je dost
David Žídek; TestyOjetin.cz
Nejlevnější exempláře už se dají pořídit pod 100 000 korun, ale jsou to více než dvanáctileté kusy s nájezdy reálně přes 200 000 km. Vozy s nájezdem pod 100 000 km budou stát tak od 160 tisíc Kč. Rozpočet 200 000 Kč by měl zaručit zhruba osmiletý kus ve verzi Cooper (1.6i, 88 kW) s rozumným nájezdem. Vzácnější kabriolet stojí od zhruba 175 000 Kč.
Tabulky spolehlivosti TÜV Report vidí Mini druhé generace docela dobře. Zatímco třeba nejstarší deseti až jedenáctiletá auta jsou v aktuálních statistikách na 18. místě mezi nejlepšími auty (21,2% výskyt závad, průměrný nájezd 115 000 km), dobře si vedou i poslední ročníky, které se rovněž udržely mezi nejlepšími vozy. Servisy to ale vidí trochu jinak, především u nejstarších vozů, které už mnohokrát změnily majitele a opustily dávno oficiální servisní síť. U čtrnáctileté ojetiny už málo lidí využije služby značkového drahého servisu a pokud vůbec do nějakého servisu jedou, bude to neznačková dílna. Čím starší auto s větším nájezdem, tím obecně horší stav. Záleží ale kus od kusu, hodně se to liší a nelze generalizovat na celý model. Určitě narazíte na sice starší, ale opravdu opečovávané auto. Jen nebude na prodej zbytečně levně.
Mini totiž hrálo roli spíše druhého či třetího auta v rodině, kterému už nebyla postupem času věnovaná taková pozornost. Dlouho odstavená auta mají zanedbaný servis (třeba toho za rok moc nenajedou, ale o to později jezdí do servisu), trpí na vybíjení akumulátoru a další problémy. Nejvíce se ale hlavně na motorech projevuje přejíždění olejových intervalů, případně naprosté ignorování aspoň základní péče.
Foto: NetcarshowZejména některé majitelky, které tohle Mini dostaly, zcela ignorují nutnost měnit v autě olej a další provozní náplně a pak to podle toho vypadá. Právě na to mnoho Mini dojelo a hrozí, že pak takové utrápené auto někde narychlo bez důkladné prohlídky koupíte. I obyčejné motory základních verzí One a Cooper jsou totiž technicky poměrně komplikované a servisně náročné. A na opravy pak drahé. Zanedbaný olejový servis odnáší především nastavovače proměnného časování ventilů, brzy začínají chrastit rozvodové řetězy, motory karbonují a ve velkém doslova žerou olej.
Doporučujeme hledat co nejmladší kus, samozřejmě co váš rozpočet dovolí. Ačkoli základní šestnáctistovka ve verzi Cooper není technicky zrovna jednoduchá, absence turba z ní dělá přeci jen levněji provozovatelné auto. Přeplňované verze Copper S a JCW jsou náročnější na kvalitu paliva, olejový servis a zacházení. Také se s nimi často jezdí na okruhy, což bohužel jen v málo případech majitelé doplňují opravdu včasným servisem. Okruhoví a okreskoví střelci, jejichž motory často pracují ve vysokých otáčkách, by měli olej měnit nejpozději po 6000 km.
Foto: NetcarshowU benzinových verzí tak doporučujeme přejít na zkrácený olejový interval 10 000 km nebo jeden rok, u dieselů stačí 15 000 km. Přeplňované zážehové verze potřebují rovněž benzin s vyšším oktanovým číslem, diesely jsou zase kvůli vstřikovačům náročné na kvalitu nafty. U všech motorů bez rozdílu je hodně náchylné chlazení, občas dochází ke kolapsům vodní pumpy, zlobí termostaty. To je problematické hlavně u dieselů, může se tím zničit částicový filtr, jak motor není schopen zahájit jeho regenerace, pokud se pořádně neohřeje.
Foto: NetcarshowAčkoli diesel charakteru Mini moc nesedí, v bazarech jich je dost. První verze dieselu 1,6 l měla 80 či 82 kW a pochází od PSA, poznáte ji podle objemu 1560 cm3. Mechanicky je to spolehlivý motor, nyní už ale po vyšších nájezdech bude vyžadovat nadměrnou drahou péči, která se na nižší spotřebě nevrátí. Má ale řemenové rozvody, které stačí po 150 000 km vyměnit. Zhruba po 180 000 km bude potřeba měnit částicový filtr, který navíc potřebuje dodatečná regenerační aditiva jako v peugeotech a citroënech. Později ho nahradila jednotka o objemu 1598 cm3 z dílny BMW. U ní sice DPF vydrží déle, ale brzy jí začnou chrastit řetězové rozvody. To samé platí pro následný naftový dvoulitr.
Ve vozech Mini je poměrně obvyklý také automat. Zde je ještě skříň s hydrodynamickým měničem, která je spolehlivá, ovšem za předpokladu, že v ní majitelé vymění olej nejpozději po 90 000 km (raději ale dříve). Výrobce ovšem interval nepředepisoval, takže čím vyšší nájezd, tím zřejmě horší stav převodovky a vyšší rizikovost.
Mini druhé generace se nedá považovat za nespolehlivé auto. Bohužel mnoho kusů má za sebou pochybnou minulost se zanedbaným servisem a bývají v opravdu špatném stavu. Dostupnost dílů a servisu je navíc horší a je dražší. Pokud ale najdete auto ze spolehlivého zdroje, které má vedenou servisní historii a máte někoho, kdo se o auto zvládne postarat, je tohle Mini pořád atraktivní a roztomilé auto, se kterým se opravdu pěkně svezete.
Testujeme ojeté Mini II. generace (R55-R59) – stylovka i po patnácti letech
