Renault Megane druhé generace je podle nás dobrý tip na kvalitní ojetinu za levnou cenu. Design možná není pro každého, ale rozhodně ničím neurazí. Navíc tohle auto vůbec nerezne.
V době uvedení na trh v roce 2002 překvapila druhá generace Méganu velice kontroverzním designem zadní části u hatchbacku a dodnes je to podivný detail. Více se ale mluvilo o rozsáhlé bezpečnostní a elektronické výbavě. Například bezklíčový přístup v téhle cenové kategorii neměl skoro nikdo.
Dobrou zprávou je, že Mégane II vůbec netrápí koroze. Pokud není auto zbořené a špatné opravené, jen tak reznout nezačne
David Žídek; TestyOjetin.cz
Dnes se dají nejlevnější kusy koupit za 25 000 Kč, na pohled pěkný diesel bez koroze může sát klidně jen necelých třicet tisíc. Mezi 50 a 100 000 Kč je poměrně dost solidních aut s nejžádanějšími motory. Na opačném konci nabídky jsou vrcholné verze R.S. s cenami v intervalu mezi 100 a 200 000 Kč v závislosti na stavu aut. Narazit lze i na stylový kupé-kabriolet, který také bývá dražší, obvykle okolo 100 tisíc Kč, spíše víc.
Německé statistiky TÜV Report, které sledují poruchovost aut na stanicích technických kontrol, odkázaly Mégane II. generace na dno tabulky. Poslední statistiky, ve kterých figuruje druhá generace Méganu, jsou z roku 2017 a tam dostala deseti až jedenáctiletá auta pětku s 34,9% výskytem poruch. Mégane je na 78. místě, mezi nejhoršími je pak ještě model Kangoo, Scénic a Laguna.
Nejvíce bolestí majitelům Méganů druhé generace přináší elektronika a závady dieselových motorů. Ačkoli se elektronických šotků nezbavili ani majitelé základních benzinových verzí, aspoň mají pod kapotou relativně jednoduchou, poměrně spolehlivou a v rozumných mezích opravitelnou techniku.
Naprostým základem byla čtrnáctistovka K4J, což je asi nejméně problémový motor v Méganu II. Dynamicky sice nenadchne, ale krom běžného servisu nic nevyžaduje a nemá ani zvýšený apetit po oleji. Pokud jí něco zastaví, tak maximálně vadné zapalovací cívky, ale to se dá snadno vyřešit. Pamatujte také na pravidelné výměny rozvodů, nejpozději po 120 000 km.
Z ní odvozená šestnáctistovka K4M je sice trochu živější motor, ale vedle již zmíněných cívek u ní poměrně často dochází k závadám systému proměnného časování ventilů na straně sání. Vždy okolo 100 000 km přestane variátor natáčející vačku plnit správně svou funkci, oprava se pak pohybuje mezi 7 a 10 000 Kč. Sice bez toho motor pojede, ale hůře a s vyšší spotřebou.
Občas lze narazit na benzínový dvoulitr, který je mechanicky spolehlivý, ale i u něj občas odejde proměnné časování ventilů. Nejvíce starostí ale udělá s ním spojená automatická převodovka, pokud ji motor má. Ta často zcela zkolabuje bez šance na levnou opravu. Hledejte raději klasický manuál. Přeplňovaná verze dvoulitru, ať už v civilní verzi nebo dokonce ostré R.S., je poměrně bytelný motor. A ani nemá tak enormní spotřebu, jak by se mohlo zdát. Lze jezdit za 8 až 10 litrů na 100 km dle stylu jízdy. Pozor jen na spotřebu oleje u utrápených motorů.
Motor 1.5 dCi je asi nejrozšířenější diesel a i když o něm ve starších Renaultech nekoluje moc pěkných historek, díky jeho častému výskytu se s ním servisy naučily pracovat a umí nejčastější problémy řešit a také jim předcházet. Choulostivé vstřikování potřebuje kvalitní naftu s aditivy, díky čemuž zůstanou vstřikovače čisté. Ovšem oprava palivového čerpadla (10 až 15 000 Kč) či repase vstřikovače (okolo čtyř tisíc korun) nejsou vyložené levné servisní položky a je otázka, jestli je u auta za třeba 30 tisíc korun riskovat.
Na druhou stranu tenhle Mégane s motorem 1.5 dCi pak jezdí za 5 litrů na 100 km, nebo mimo město a dálnice i za méně. A ve verzi bez DPF už jiné katastrofy nehrozí, dokud neuženete turbo či vám nespadnou rozvody. Takže pro vyšší nájezdy dává tenhle motor díky nízké spotřebě ekonomický smysl. Jen měňte včas olej, klidně už po 10 000 km. Jednotka byla do roku 2007 velmi choulostivá na zadírání ojničních ložisek.
Tento medializovaný problém trápí i ostatní diesely v Méganu, tedy i jednotky 1,9 a 2,0 l, ovšem zpravidla se jedná o důsledek natažených olejových intervalů až na 30 000 km nebo i víc. Kdo mění olej každý rok či nejpozději po 15 000 km, většinou ani s choulostivými verzemi dieselů problémy tolik nemá.
Devatenáctistovka umí díky spolehlivým vstřikovačům Bosch fungovat dlouho, dvoulitr nabízený ve vrcholných verzích a také dokonce ve sportovních provedeních rovněž při nešizeném olejovém servisu vydrží. A díky vodnímu chlazení turba nemá problémy s praskáním skříně či závadami dmychadla při dynamické jízdě.
Z mechaniky ještě poměrně často zlobí převodovky. Vznikají v nich velké vůle, řazení pak není přesn často z nich uniká olej. Při testovací jízdě před koupí se právě na převodovku zaměřte. O automatu již byla řeč, umí se velmi draze pokazit. Raději kupte manuál.
Alespoň že s diskutovanými startovacími kartami u Méganu II už tolik potíží není, i když samozřejmě občas karta selže, stejně tak bezklíčový přístup a zámky. Ale to potkává prakticky všechna auta jakékoli značky, pokud jsou stará patnáct let a mají najeto přes 300 000 km. Dobrou zprávou je, že Mégane II vůbec netrápí koroze. Pokud není auto zbořené a špatné opravené, jen tak reznout nezačne. V cenové relaci okolo 50 000 Kč tak ojetý Mégane II vychází docela dobře, ale chce to nějaký bezproblémový motor. Na trhu ojetin jsou pak nejžádanější praktické kombíky.
