Simca 1307 se v tehdejším Československu prodávala v Tuzexu za 38 tisíc tuzexových korun (bonů). To byl skoro čtyřnásobek ceny základní verze Škoda 105. Tahle francouzská kráska prý byla i posledním autem Jana Wericha.
V tehdejším Československu se model Simca 1307 prodával prakticky pouze v Tuzexu za 38 tisíc bonů (190 000 Kčs), což byl skoro čtyřnásobek ceny základní verze Škoda 105. Pro Mototechnu jich byla určena jen asi čtyřicítka za cenu 115.000 Kčs. Bylo to prostě luxusní zboží, které si nemohl dovolit jen tak někdo. Velkou oblibu si proto Simca našla v řadách lékařů, herců a umělců. A také u „veksláků“, kteří se snažili na přeprodeji auta vydělat. A dařilo se jim to skvěle. Své o tom ví i Petr Přikryl, který je považován za ikonu českého autobazarového světa.
Zabijákem byla koroze
Mnoho tehdejších majitelů se auta po pár letech zbavovalo z důvodu jeho největšího problému – koroze. Sám jsem si koupil Simcu 1307 GLS, která snad měla zkorodované i ventilky v pneumatikách. Toto auto si odjezdilo pár let někde v Africe u zastoupení české firmy a v ubohém stavu se vrátilo do ČSSR. Bylo skutečně extrémně zkorodované, a tak po zvážení nákladů jsem auto opravil pouze pomocí náhradní technologie. Vzhledem k metalizovanému laku, jsem se ani nesnažil tato místa lakovat. Auto tak vzhledově vypadalo jako stračena ze šumavské louky. Motoricky a podvozkově šlo ale auto v pohodě používat a jezdil jsem s ním velice rád. V provozu však auto budilo značnou pozornost.
Mýt, či nemýt?
Jednou jsem byl požádán studenty pražské FAMU, zda bych nedovezl legendárního herce pana Horníčka na vystoupení v Příbrami. S nadšením jsem to udělal. Na Vinohradech jsem mistra naložil, cestou jsme si úžasně povídali a až těsně před cílem se náš rozhovor stočil k mému oboru – automobilům. „Mám stejné auto,“ pravil pan Horníček a pokračoval otázkou: „Jsem spokojený, ale jak ho vidíte jako expert vy?“ No, co jsem mu mohl říci? Musel jsem s pravdou ven: „Pane Horníčku, auto, ve kterém právě jedeme, má najeto 259.000 km. Byla na něm prováděna pravidelná údržba, motoricky a mechanicky nemá problém, ale až zastavíme, tak sám uvidíte, jak může i vaše Simca jednou dopadnout." Před kulturním domem pod zářivkami se pan Horníček při pohledu na tu moji stračenu vyděsil a jako klasik pravil: „Mýt, či nemýt, abych nakonec nezažil tuto zkázu.“ Jak dopadlo jeho auto bohužel nevím. To moje jsem prodal autoklempíři do Simca servisu a moc mě potěšilo, když jsem ho za pár měsíců viděl krásně opravené.
Podpis Chrysleru
A jaká je vlastně historie modelu 1307? Americký vliv koncernu Chrysler u modelu Chrysler Simca 1307 byl nepřehlédnutelný. Na přední kapotě mělo auto nápis Chrysler a pěticípou hvězdu, na zadní části potom nápis Simca s číselným označením. V každém případě se jednalo o auto střední třídy, které získalo poměrně prestižní titul motoristických odborných novinářů „Automobil roku 1976“...
Počítač pomáhal při vývoji motoru
Moderní pětidveřová karoserie se splývavou zádí a s hladkými tvary, velkými halogenovými světly, návrat koncepce motor, převodovka a náhon vpředu, stejně tak dobře využitý vnitřní prostor, to byly hlavní atributy tohoto vozu. Přední kola spočívala na lichoběžníkových závěsech a odpružena byla dlouhými, podélně uloženými torzními tyčemi, zadní pak na trojúhelníkových vlečených ramenech. Na obou nápravách byly zkrutné stabilizátory a hydraulické tlumiče. Celá přední část karoserie vozů Simca 1307/1308 byla včetně čelní stěny, prvků závěsů kol, podběhů a podélníků jedním samostatným konstrukčním celkem, jenž sloužil také jako deformační zóna. Při čelním nárazu se energie rozdělila nejen do nosných prvků, ale také do blatníků a zdvojené kapoty, takže při menších kolizích neměl být poškozen skelet karoserie. Motor byl řadový čtyřválec s rozvodem OHV s bezkontaktním tranzistorovým zapalováním a výkonem od 62 do 85 koní u modelu 1308 GT. Vývoj motoru se poprvé realizoval s použitím počítačů.
Jak je to se Simcou dnes?
Tato auta skutečně předběhla svou dobu. Vzhledem, jízdními vlastnostmi, nebo užitným prostorem. Mohly by v mnohém snadno konkurovat dnešním vozům. Jenže nemohou, protože značka zanikla. Potkat jí dnes na silnici je téměř nemožné. Pouze pár pečlivých majitelů v boji s korozí obstálo. Koupit dnes čtyřicet let starou Simcu a pokusit se ji zachránit, bývá velice náročné. V nabídkách na prodej jich je velice málo. Pátrejte a třeba budete mít štěstí si tuto zaniklou legendu pořídit.
A nakonec ještě jedna perlička: Asi možná znáte někdejší sovětskou značku Moskvič. V modelu 2141 Aleko Simca přežila až do roku 2001. Sověti totiž koupili licenci a drželi ji při životě až do docela nedávné doby. A víte, že Simca 1307 byla posledním vozem v dlouhé řadě automobilů, které vlastnil Jan Werich?
