Obrovská sovětská limuzína ZIL 114 snesla údajně srovnání s americkým Lincolnem Continental. Na tu ale nebyly peníze, takže se tehdejší prezident Gustáv Husák musel spokojit právě se sovětskou alternativou.
Počátky automobilky ZIL sahají až do roku 1916, kdy ovšem nesla ještě název AMO. Měla se zde v licenci Fiat F-15 vyrábět nákladní vozidla pro sovětskou armádu. Jenže přišla Velká říjnová revoluce a výroba se posunula až do roku 1924. Vozy s názvem AMO F-15 se tak staly prvními sovětskými masově vyráběnými nákladními vozy, které pomohly s industrializací Sovětského svazu.
Inspirace Packardem
V roce 1931 byla automobilka přejmenována na ZIS (Zavod Imeni Stalina) a začaly e zde vyrábět luxusní vozy L-1 a následně ZIS 101, což byla vlastně taková kopie amerického Packardu. Ten se v automobilce vyráběl až do roku 1941. od roku 1945 se pak vyráběl model ZIS 110, inspirovaný americkým Packardem Super Eight. Auto se vyrábělo také ve verzi kabriolet, který ke státnickým účelům využíval i tehdejší československý prezident Antonín Novotný.
Největší luxus? ZIL 114
Po dalším přejmenování automobilky na ZIL se do výrobního programu dostal v roce 1967 model ZIL 114. jednalo se o sedmimístnou limuzínu, která jakoby z oka vypadla americkému Lincolnu. Auto poháněl sedmilitrový osmiválec s výkonem 300 koní. Ten byl na kola přenášen dvojstupňovou, později pak třístupňovou, automatickou převodovkou. ZIL 114 patřil ve své době k tomu nejluxusnějšímu, nejvýkonnějšímu a také nejdražšímu, co byly automobilky bývalého východního bloku schopny v té době vyrobit.
Jen pro vyvolené
Pochopitelně, že takové vozy nebyly pro běžné použití. Jezdili s nimi ti nejvýznamnější představitelé socialistických států. Československý prezident Gustáv Husák měl k použití model ZIL 114, tehdejší premiér Lubomír Štrougal potom ZIL 117. zajímavostí je spotřeba benzínu. Ta měla podle dostupných informací činit až 30 litrů na 100 kilometrů. I na to však soudruzi mysleli a palivová nádrž tak měla objem úctyhodných 120 litrů.
Rozhodoval Brežněv
Další zajímavostí je potom to, že o každém jednotlivém modelu ZIL 114 a ZIL 117 rozhodoval osobně tehdejší prezident Sovětského svazu Brežněv. Husák se Štrougalem si tedy privilegium jezdit automobilem ZIL museli zasloužit. Jak? Pravděpodobně svojí servilností a podepsáním tzv. „Zvacího dopisu“ v roce 1968. To je ale pouhá spekulace autora tohoto textu.
