Za posledních deset let se stáří českého vozového parku zvýšilo o téměř tři roky. Průměrné stáří osobních automobilů, kterých je v ČR registrováno více než 6 milionů, je tak nyní hrozivých 15,11 let.
Mohou za to především dovozy aut starších 15 let, které aktuálně představují více než 22 procent všech dovážených ojetých aut. Jen za prvních 11 měsíců letošního roku bylo do Česka dovezeno například cca 6500 vozidel značky Volkswagen starších 15 let a cca 5500 vozidel značky Škoda, taktéž starších 15 let. Jsou ale tato auta bezpečná? Kdo je zlikviduje, až doslouží? Když se před více než třiceti lety otočil politický režim, otevřely se hranice a přístup na zahraniční automobilové trhy. Pro Čechy tak nastala možnost koupit si téměř jakékoliv auto a všichni zajásali: „Konec starých škodovek, žigulíků a wartburgů, teď budeme mít vozový park kvalitní a moderní.“
Jenže chyba lávky. Značková pestrost aut na českých silnicích se sice změnila, ale průměrný věk vozidel nikoliv. Ba co víc, i teď, za poslední rok, opět narostl na už hrozivou hranici 15,11 roku. Čím to je? Samozřejmě především finanční schopností lidí si nové auto koupit. I proto je nejnižší průměrný věk vozidel v Praze (13,11), ani to však není nic, čím bychom se mohli chlubit. Úplně nejhůř jsou na tom severní Čechy a tady zase speciálně okres Děčín, kde vykazuje statistika průměr tam registrovaných vozů 15,29 roku.
Zajímavá je i skladba vozového parku. Z již nevyráběných vozů je nejrozšířenější pořád Škoda Felicia (téměř 250 000 vozidel). Tady se od roku 2005 počet téměř nemění. Pořád je tu ale také cca 100 tisíc favoritů, 80 tisíc škodovek 120, 30 tisíc stovek s průměrným rokem výroby 1972 a 30 tisíc trabantů jen v průměru o rok mladších. Statistiky také jasně prokazují, že nehody vozidel starších deseti let mají výrazně horší následky, zejména počet usmrcených je dramaticky horší, než při nehodách mladších aut.
Uvedená auta samozřejmě postupně vymřou sama. Co ale problém zhoršuje, je dovoz ojetin ze zahraničí. Drtivá většina vozidel má v technickém průkazu datum výroby starší šesti let, nemálo deset let ale žádnou výjimkou nejsou ani auta starší patnácti let. Navíc u většiny značek převyšuje počet dovezených ojetin prodej nových vozidel. A vzhledem k současné situaci není vyhlídka, že by se tento trend měl změnit
Západní Evropa se tak levně zbavuje aut, která by tam museli draze likvidovat. Udělají to za ně dovozci, kteří takové vozy dovážejí do Česka, protože většinou se dovážejí auta právě na zakázku. Jen málokdo si jede pro ojeté auto do ciziny sám. Kromě velmi akutního nebezpečí koupě kradeného auta se tak jejich noví majitelé postarají o ekologickou zátěž, protože stará auta vždycky víc kouří nebo ztrácejí olej, ale také zavazují stát, že se o ně postará i na konci jejich života. Že najde místo na skládkách pro nezlikvidovatelné součásti, jako jsou sedačky a podobně. Tedy v tom lepším případě, taky můžou skončit třeba v lese.
Počet dovezených ojetin nijak zásadně neklesá a již několik let osciluje kolem hranice 170 tisíc vozidel. Z vývoje nelze vinit jen samotné motoristy lačné po nějakém stařešinovi ze zahraničí, ale především legislativu. Ta dovoluje spoustu nepravostí a jen hlupák by jich nevyužil. Zlepšování stavu vozového parku a tedy i snížení ekologické zátěže a hlavně zvýšení bezpečnosti, musí proto začít od hlavy. Dovoz ojetin samozřejmě nelze limitovat ani zakázat. Lze ale určitě trvat například na přísném dodržování doložení technického stavu, servisní historie a původu takových vozů. Nezřídka se totiž na vozech odtahových služeb dostávají do republiky i vozy, které jsou v zahraničí již nezpůsobilé k provozu, případně byly předmětem plnění totální škody místní pojišťovny. Neodborné opravy z neoriginálních dílů, nefunkční airbagy nebo tachometry přetočené o stovky tisíc kilometrů tak nejou u takto starých vozidel ničím vyjímečným
