Každodenní realita na pražských ulicích. Motoristé dodržují předpisy a čekají v kolonách, zatímco cyklisté si jezdí, jak chtějí. A přesto se jim přizpůsobuje doprava ve městě.
Přiznávám bez mučení, že nejsem příznivcem městské cyklistiky. Mám totiž pocit, že z Prahy se pomalu stává město cyklistů – alespoň podle toho, kolik jim tu kreslíme pruhů a kolik jim věnujeme prostoru. Jenže když se na to člověk podívá v realitě, zjistí, že většina těch pruhů zeje prázdnotou. Auta se mačkají v kolonách, ulice se zužují a průjezdnost se snižuje, ale cyklisté? Ti radši jedou po chodníku, aby se nemuseli omezovat.
Denně to vidím cestou do práce. Přede mnou plná křižovatka, auta stojí, protože se kvůli namalovanému cyklopruhu nevejdou tři pruhy vedle sebe, jen dva. A když už se náhodou nějaký cyklista objeví, jede zásadně uprostřed a tempem, které by neurazilo ani rychlejšího chodce. Desítky aut za ním, všichni čekají, než bude možnost bezpečně předjet. Spotřeba stoupá, nervy tečou, ale cyklista si šlape, jako by ulice byla jeho.
A co pravidla silničního provozu? To je kapitola sama pro sebe. Červená? Pro cyklisty spíš doporučení. Přechod pro chodce? Stačí seskočit z kola, tlačit ho vedle sebe a hned mají přednost – z účastníka silničního provozu se během vteřiny stane chodec, který může vstoupit do silnice bez ohledu na auta. Vidím to několikrát do týdne a říkám si, jak by to asi dopadlo, kdyby se takhle choval řidič.
Ještě horší je to na chodnících. Místo aby jeli po prázdném cyklopruhu, šinou si to mezi lidmi. Stačí, že si člověk na chvíli odskočí s dítětem na ulici, a hned kolem něj prosviští cyklista, který se tváří, že má absolutní přednost. Přitom když se motoristé jen trochu vychýlí z pruhu, hned riskují pokutu.
A pak slyším argumenty o „udržitelném městě“ a „moderní dopravě“. Jenže realita je jiná. Kolik cyklistů reálně denně projede třeba po magistrále, kde jim zúžili pruhy? Jednotky? Desítky? Auta jsou tam tisíce. Přesto se preference nastavuje těm, kteří tvoří naprostou menšinu, a většina obyvatel, která se po městě potřebuje pohybovat autem, to odnáší.
Nejsem nepřítel cyklistiky. Chápu, že někdo rád šlape, je to zdravé a ekologické. Ale ať to dělá tam, kde to dává smysl. Na cyklostezce, v parku, nebo na silnici, kde to neblokuje provoz. Jenže v Praze se z toho stala ideologie. Auto je fuj, cyklista hrdina. Jenže když se člověk reálně podívá, kdo koho omezuje, je odpověď jasná: motoristé cyklisty ne. Ale cyklisté motoristy? Denně.
