Na evropském trhu se v segmentu střední třídy dlouhodobě daří jen zavedeným modelům, jako je VW Passat, Ford Mondeo či třeba Škoda Superb. Ostatní modely jiných značek to mají o poznání těžší a když přišly do této třídy korejské modely Hyundai i40 a Kia Optima, nedal se očekávat velký tržní úspěch. Hyundai aspoň dorazil i v praktické verzi kombi, což mu u fleetových manažerů přidalo plusové body. Spolu s dieselem se pak verze SW stala nejprodávanější v Evropě, i když rekordní prodejní čísla z toho stále nebyla. Hyundai ale lákal pětiletou zárukou neomezenou nájezdem, což pro spoustu firem, jejichž řidiči najezdí 50 tisíc kilometrů za rok, mohl být atraktivní bonus.
Foto: David ŽídekPostupem času se auto ukázalo jako spolehlivé, takže ani ceny neměly moc důvodů padat. Po třech letech tak Hyundai neztratil tolik, co třeba srovnatelný Passat, protože byl ještě v záruce. Bohužel v nabídce chyběl dvoulitrový diesel a také verze s pohonem všech kol. Taková provedení by určitě přilákala dost kupců navíc. Německé statistiky poruchovosti TÜV Report model i40 neevidují, protože se neprodal dostatečný počet aut, respektive stanice technických kontrol nemají dostatek relevantních dat. Hyundaie z toho období jsou ale nadprůměrně hodnocené vozy a řadí se mezi spolehlivější auta. Nejlevnější i40 aktuálně začínají u 140 tisíc korun, ale čtyřletá auta s nájezdem do 100 000 km a ještě v tovární záruce se pod 300 tisíc korun koupit stále nedají. Na našem trhu logicky převažují hlavně praktické verze kombi, sedanů je jen pár. Pro širší nabídku je potřeba hledat i za hranicemi.
Foto: David ŽídekMotor 1.7 CRDI měl na počátku produkce několik problémů, ale ty se obvykle podařilo podchytit ještě v záruce. Ať už šlo o problémy s řídící jednotkou, emisními systémy nebo vibracemi, výrobce vše řešil poměrně ochotně. Stejně tak už byste dnes neměli narazit na kus s vadným blokem motoru, ze kterého se ztrácela chladící kapalina. Pozor však na auta s velice nízkými nájezdy, typicky po soukromnících, kteří si koupili diesel na roční proběh pod 10 000 km. Moc takových aut nebude, ale první ročníky s velmi nízkými nájezdy by mohly představovat problém, neboť se u nich závada nestačila projevit. Svolávací akce na to nebyla, řešilo se to jen v případě, že si majitel stěžoval. Jinak je ale na dnešní poměry motor 1.7 CRDI velice spolehlivý a i všechny periferie se obvykle dožívají vysokého stáří. O drahém filtru pevných částic byste do 300 000 km neměli vědět a motor celkem s přehledem zvládá výměny oleje až po 25 000 km, i když u starších kusů bychom interval zkrátili naximálně na 20 000 km, raději méně. Kdo jezdí dlouhodobě na nekvalitní naftu bez aditiv, tomu ale časem zaroste karbonem EGR ventil (nový stojí skoro 20 tisíc Kč) a odrovná si jinak spolehlivé vstřikovače (v originále přes 11 tisíc Kč za kus).
Foto: David ŽídekVelice dobrá je naftová sedmnáctistovka s klasickým šestistupňovým automatem s hydrodynamickým měničem. Navíc odpadá prodražená výměna spojky s dvouhmotovým setrvačníkem (spojka 18 tisíc, dvouhmota hrozivých 36 tisíc! korun). U automatu jen každých 60 000 km nechte vyměnit olej. Později dorazila sedmistupňová dvouspojková převodovka, která je zatím spolehlivá, ale z principu konstrukce s dvojicí třecích spojek prostě jednou přijde čas výměny. Bohužel ceny dílů korejských značek nejsou moc přátelské. Od roku 2018 se i40 prodává s motorem 1.6 CRDI, který je za léta osvědčený a velmi spolehlivý. Volitelně lze mít i tento motor s dvouspojkovým automatem 7DCT. Předpokládáme, že další emisní systémy vynucené přísnější emisní normou u Hyundaie zlobit nebudou, ale po velkých nájezdech by s nimi mohlo být více starostí.
Foto: David ŽídekBenzinových verzí se v Evropě moc neprodávalo, protože i40 plnila roli spíše fleetového služebního auta. Nabídka na českém trhu ojetin se počítá na jednotky kusů. Základní šestnáctistovka GDI s přímým vstřikováním umí být spolehlivá, pokud majitel včas mění olej (po roce nebo 15 000 km), tankuje aditivované palivo a nebojí se motor prohánět po dálnici, aby se z něj vypálil karbon. Pro dvoulitr GDI platí to samé, ale samozřejmě nabízí přeci jen lepší dynamiku. Alternativně byl tento motor k dispozici i s klasickým automatem, což z něj dělá atraktivní volbu pro lidi, kteří chtějí auto velikosti Octavie Combi s automatem, ale dvouspojkových převodovek se bojí. V takovém případě je ale třeba hledat za hranicemi po celé Evropě, u nás takové verze skoro nejsou. Celkově je ale i40 slušné a spolehlivé auto, které na vážné závady netrpí. Elektronika je spolehlivá a snad jen s podvozkem u více ojetých kusů už bývají problémy, neboť často vykazuje vůle a investice do oprav nejsou moc levné.