Vystoupit z rachtající Škody 1202 STW a sednout do reprezentativní Volhy. Přesně to byl první sen Standy Pekárka ze seriálu Volha. Jaký byl legendární „Stejšn“, ve kterém se na Kavčích horách musela poctivě odmakat každá šichta?
Když v prvním dílu seriálu Volha nastupuje ctižádostivý a bezpáteřní řidič Standa Pekárek do garáží Československé televize, jeho sny míří nekompromisně vysoko. Chce řídit reprezentativní tyrkysovou Volhu GAZ-21, užívat si výsad „prvního v pořadí“, vozit ty největší televizní hvězdy a čerpat výhody, které plynou ze šoférování socialistické smetánky. Realita počátku sedmdesátých let ho ale nejdříve usadí za volant úplně jiného stroje. Pekárek dostává do rukou legendární, ale pro reprezentativní účely poněkud neforemnou Škodou 1202 STW, které nikdo v garážích ani na ulici neřekne jinak než „Stejšn“.
Přezdívka „Stejšn“ vznikla z anglického označení station wagon, tedy kombi. Vyráběla se v závodě ve Vrchlabí mezi lety 1961 a 1973 a stala se neodmyslitelným symbolem tehdejšího hospodářství. Nebyla to limuzína pro pohlaváry ani auto pro nedělní výlety soukromníků. Škoda 1202 sloužila téměř výhradně jako služební vůz. Potkat jste ji mohli jako sanitku, praktickou dodávku, pohřební vůz nebo právě jako pracovní kombík rozvážející televizní štáby, kameramany a těžkou techniku. Pro Standu Pekárka představoval Stejšn nutný přestupní uzel. Zatímco elita se vozila v pohodlných sovětských křižnících, ve dvanáctsetdvojce se muselo tvrdě makat. Byla to poctivá práce s páteřovým rámem podvozku, jehož koncepce pamatovala ještě předválečnou éru.
Pod dlouhou přední kapotou se ukrýval osvědčený zážehový čtyřválec o objemu 1221 cm³. S výkonem kolem 47 koní spojeným se čtyřstupňovou manuální převodovkou nešlo o žádný trhač asfaltu. Maximální rychlost se pohybovala okolo stovky a zrychlení vyžadovalo od řidiče trpělivost, sílu v rukách a přesné meziplyny při řazení. Technicky vůz vycházel ze starší Škody 1201, ale přinesl modernizovanou celokovovou karoserii. Zákazníci a řidiči oceňovali především prostornost a užitnou hodnotu. Kapacita zavazadlového prostoru byla na svou dobu obrovská, což z nej dělalo ideální auto pro přepravu televizních kamer, stativů, osvětlovací techniky a unavených techniků z natáčení na Kavčích horách.
Zařazení Škody 1202 na samý počátek Pekárkovy televizní kariéry má v seriálu výborný dramaturgický smysl. Dokonale dokresluje atmosféru normotvorné šedi a přísné hierarchie uvnitř Československé televize. Stejšn byl auto pro nováčky a „černé duše“, které musely nejdříve dokázat svou loajalitu a odsloužit si své na nejnižších pozicích. Pro Standu Pekárka byla dvanáctsetdvojka zkouškou trpělivosti a symbolem toho, čím nechtěl být, tedy byčejným montérem za volantem. Právě touha přesednout z rachtajícího Stejšnu do nablýskané Volhy byla tím prvním motorem, který Pekárka dohnal k morálním kompromisům a k první spolupráci se Státní bezpečností. Škoda 1202 STW tak v seriálu nehraje jen roli historické kulisy. Je to věrný obraz doby: poctivé, užitkové, ale trochu udrncané auto, bez kterého by se tehdejší provoz v republice doslova zastavil.
