Havaroval v něm poslanec Filip Turek, ale na silnici už dnes tahá za kratší konec. Starý osmiválcový Mercedes třídy G sice budí respekt, moderní elektromobily si ho však svou dynamikou, spotřebou a technologiemi natřou na chleba.
Záběry z pražské křižovatky u I. P. Pavlova obletěly celé Česko. Černý kolos dravě vjíždí do křižovatky a jeho náraz posílá lehčí auto k zemi a následně na střechu. Za volantem masivního terénního vozu neseděl nikdo jiný než poslanec Filip Turek. Z videí a fotografií na sociálních sítích je zřejmé, že politik a milovník rychlých kol neřídil žádnou zbrusu novou high-tech limuzínu, ale předposlední generaci legendárního Mercedesu-Benz třídy G s kódovým označením W463. Tento ikonický model s nezaměnitelnou krabicovitou siluetou se veřejnosti představil již v roce 1990 a ve výrobě vydržel s průběžnými modernizacemi neuvěřitelných osmadvacet let, než jeho kariéru v roce 2018 ukončil nástupce.
Předchozí generace tohoto kultovního „géčka“ je bezesporu fascinujícím úkazem automobilové historie. Málokterý vůz se dokáže udržet na trhu téměř tři dekády bez zásadní změny vnějšího designu. Verze G 500, kterou měl v době nehody řídit právě poslanec Turek, tehdy ještě spoléhala na poctivý atmosférický osmiválec o objemu pět litrů s výkonem 285 kW. Pro fajnšmekry s neomezeným rozpočtem sice existovala i dvojitě přeplňovaná dvanáctiválcová verze s výkonem 450 kW, ale osmiválcový motor verze G 500 byl považován za rozumný zlatý střed pro každodenní reprezentaci. Na papíře i při nastartování zní osmiválcový orchestr s výkonem 285 kW skvěle a dokáže vykouzlit úsměv na tváři každému motoristickému puristovi. V kontextu dnešní doby a moderních pohonů však tato čísla rychle ztrácejí svůj někdejší lesk.
Dnešní automobilový trh totiž nabízí dynamiku, o které se majitelům starších osmiválců ani nesnilo. Stačí se podívat na běžně dostupná elektrická auta. Například rodinná Škoda Enyaq RS disponuje výkonem 250 kW a díky okamžitému nástupu točivého momentu dokáže v pružném zrychlení těžkopádné géčko potrápit. Když pak vedle Turkovy chlouby postavíme vozy jako Tesla Model 3 Performance, BMW i4 M50 nebo dokonce obří sedmimístné SUV Kia EV9, začíná jít pro německou legendu do tuhého. Zatímco klasický Mercedes G 500 potřebuje k rozhýbání své téměř třítunové hmotnosti plné otevření škrticích klapek a převodovka musí podřadit o několik stupňů, moderní elektromobily vystřelí vpřed s chirurgickou přesností a bez jakékoliv prodlevy. Výkon srovnatelných elektrických konkurentů se snadno pohybuje kolem hranice 400 kW a v disciplíně zrychlení z nuly na sto kilometrů za hodinu nechávají starší Mercedes G daleko za sebou.
Propastný rozdíl se však naplno projeví při pohledu na efektivitu a spotřebu. Provozovat osmiválec v městském cyklu znamená smířit se se spotřebou, která běžně přesahuje dvacet litrů benzinu na sto kilometrů. Aerodynamika cihly a obrovské mechanické ztráty pohonu všech kol dělají z Mercedesu třídy G W463 ekologickou i finanční noční můru. Oproti tomu i to největší elektrické SUV spotřebuje v přepočtu na energii zlomek toho, co starý spalovací motor promění v čisté odpadní teplo.
Při střízlivém hodnocení musíme dojít k závěru, že Mercedes třídy G je v dnešním světě naprosto zbytečným autem. Jeho jízdní vlastnosti na silnici jsou kvůli tuhým nápravám a vysokému těžišti přinejlepším průměrné, v zatáčkách se naklání a na dálnici obtěžuje posádku aerodynamickým hlukem. Jediným skutečným smyslem pořízení takového vozu pro městský provoz je dát svému okolí okázale najevo, že na to jeho majitel zkrátka má. Svým výkonem, astronomickou spotřebou ani morálně zastaralými technologiemi už dnes tento vůz nikoho neoslní a v přímém srovnání s moderní elektrickou konkurencí působí spíše jako hlučný dinosaurus z minulé éry.
