Na sekundárním trhu aktuálně chybí několik desítek tisíc ojetých vozidel. Podle informací z trhu se proto prodá prakticky vše, co je na skladě, a ceny ojetých vozů pravděpodobně i nadále porostou.
Na sekundárním trhu aktuálně chybí několik desítek tisíc ojetých vozidel. Podle informací z trhu se proto prodá prakticky vše, co je na skladě, a ceny ojetých vozů pravděpodobně i nadále porostou. Na trh se zároveň dostávají vozy ze zahraničí, které často nemají jasnou servisní historii a nebývají ve zrovna ideální technické kondici. Podle Svazu dovozců automobilů je navíc více než pětina takto dovezených automobilů starší 15 let a jejich technický stav tomu pochopitelně odpovídá.
Ročně prodáme přibližně 5000 vozidel, z nichž drtivá většina má český původ a jasnou servisní historii. Staré a nevyhovující vozy ze zahraničních dovozů u nás zákazník nenajde
Robert Imling; Louda Auto+
Kde ale dovážené patnáctileté a starší vozy končí? Nejčastěji v menších autobazarech a v přímé inzerci. Některé autobazary sice tvrdí, že jejich sítem takové vozy neprojdou, ale nemusí to být tak úplně pravda. Velmi proto záleží na tom, jakého prodejce si zájemce o ojetý vůz vybere. Ani certifikovaný autobazar totiž nemusí být zárukou toho, že se v něm prodávají pouze kvalitní vozy. Některé certifikace totiž prověřují pouze kvalitu obchodních a technických procesů jednotlivých autobazarů, nikoliv samotných vozidel. Zárukou dobrého nákupu pak nemusí být ani hvězdičkové hodnocení konkrétních vozidel.
Na jednom místě lze totiž narazit například na luxusní SUV za téměř dva miliony, které má sedm „hvězdiček kvality“, i skoro 30 let starou Škodu Felicia za 16 tisíc korun, která má také sedm hvězdiček. Relavance takového hodnocení tak může být velice diskutabilní. Kde tedy vůbec vybrat ojeté auto aby měl nový majitel záruku toho, že k vozu dostane všechny potřebné informace i záruky a nebude si muset vše někde ještě prověřovat?
Znalci na problematiku obchodování s ojetými vozy tvrdí, že zárukou bezpečného nákupu ojetého vozu jsou především značkoví prodejci. Tam se totiž v drtivé většině případů prodávají vozy, které mají jasnou servisní historii, český původ i prověřený technický stav a jejichž majitelé je třeba každé tři roky mění za nový. Takoví prodejci tedy konkrétní vůz "znají". Prodali jej jako nový a často i servisovali. V klasických autobazarech se potom z velké části prodávají ojeté vozy, které chtějí jejich původní majitelé vyměnit za novější, avšak většinou opět ojetý, vůz. Mnohdy tam také končí vozy, kterým se blíží nějaká větší oprava, do které se původnímu majiteli již nechce investovat. Třetí prodejní „galerií“ je potom přímý prodej tzv. „na ulici“. Tam se však často prodávají vozy, které ani v autobazaru nechtěli vykoupit, nebo vozy s nejasným právním původem. Nákup vozu na ulici je tak tím největším rizikem.
Když bude mít kupec velké štěstí, sežene samozřejmě i na ulici velice dobrou ojetinu, kterou mu následně nezabaví policie nebo exekutor. Pokud ale nechce podstupovat takové riziko a dává přednost jistotě, pak by se měl raději spolehnout na nákup ojetého vozu u prodejce nových aut. Je jich v České republice relativně dost. Ceny aut se totiž v jednotlivých "prodejních galeriích" příliš neliší. Jejich kvalita a rozsah poskytovaných služeb a záruk je však často velmi rozdílná.
