Je to ideální auto do města, které dneska koupíte již za nějakých 100 tisíc korun, ale v autobazarech jich moc není. Proč? Jsou to prostě oblíbená malá auta, která dobře slouží, málo stojí a nevyžadují nákladný servis. Ale jestli netrváte na značce hyundai, zkuste Kia Venga. Jsou to skoro dvojčata, ale když je nevidíte spolu, ani nepoznáte že, jsou z jedné líhně. Každé má jiný čumák a zadek. Rozdílné mají volanty, budíky a odlišené uspořádání tlačítek na přístrojové desce. Modelů Kia Venga je sice v bazarech ještě méně než ix20, ale dají se pořídit o cca 15 tisíc levněji.
Foto: Luděk KortusPřestože vím jak to je, a s oběma jsem jezdil, podlehl jsem dojmu, že se jedná o dvě různá auta. Osobitost vozu totiž tvoří detaily. Hyundai ix20 přišel jako mladší brácha, tak bylo snadné na něm provést změny k lepšímu, když mu Venga vyšlapala cestičku. Samozřejmě, že sklízí větší zájem, tak už to u těch mladších bývá. A to i když nemá v nabídce motor 1.6 CRDi jako Venga. Motorem v titulku totiž u ix20 nabídka dieselových motorů končí. Jsou dva 78 a 90 koní.. Testoval jsem ten silnější. V ceníku to dělá 15 000 rozdíl. Se čtyřstupňovou automatickou převodovkou za 30 000. S tempomatem za 9000 a metalízou za 10900. Ve výbavě Style (491 990), která je hned pod vrcholnou náloží Premium. Celková cena modelu 541 890 se vám možná nebude zdát, že by ji byli ochotni zaplatit chalupáři či mladé rodiny, ale v poměru ke slušné výbavě má svoje opodstatnění. Také by se dalo říct, že i v poměru ke konkurenci s delší tradicí.
Foto: Luděk KortusVýbava Style má taháky, které nižší stupně nemají – automatickou klimatizaci, litá kola 16, blinkry v elektricky sklápěných zrcátkách, přístrojovou desku Supervision, zadní parkovací senzor a elektrická všechna okna. K nim se přidává kožený volant, rozmrazování skel pod stěrači, samozatmívací vnitřní zrcátko, monitorování tlaku v pneumatikách a vyhřívané sedačky. Z nižších stupňů výbavy si nese například loketní opěrku, bluetooth handsfree, Rádio se šesti reproduktory, které přehrává CD a MP3, USB a AUX připojitelnost, projektorové světlomety a přisvěcování do zatáčky. Bezpečnostní výbava je také na úrovni. Stabilizační systém ESP, brzdový asistent, asistent rozjezdu do kopce a systém kontroly trakce. Arbagy jsou vpředu i boční a okenní, také cestující vzadu mají chráněné hlavy okenními airbagy. Nechybí ani aktivní opěrky a úchyty isofix pro dětské sedačky.
Foto: Luděk KortusS takhle vybaveným autem se cítíte docela luxusně. Především díky automatické převodovce. Automat řadí hladce a 90 koní na přesuny a výlety v rámci rychlostních limitů bohatě postačuje. Příjemná je spotřeba. Než motor po městě vychrupne 48 litrovou nádrž po nějakých 6,5 litrech na 100 km, zapomenete, kdy jste byly naposledy u pumpy. Mimo město je skvělým pomocníkem tempomat. Na dálnici v rychlosti 130 km/h se spotřeba ustálila na 7,1 a při 90 km/h jsem se dostal na 4,6 l/100km. Zvuk motoru je po zahřátí příjemný a dalo by se říci i kultivovaný. Projev při akceleraci nezapře malé rozměry motoru, ale tohle auto není stavěné na tůrování. Udávané zrychlení z 0 na 100 km/h je 14,5s. Tabulkovou maximální rychlost 167 km/h jsem nezkoušel, ale rychlosti kolem 150 zvládá motor v pohodě. Podvozek je v tomhle případě rychlejší, protože je stavěný i na jednašestku starší sestřičky. Dobře drží směr a i akustické projevy rychlé jízdy jsou snesitelné. Disciplína, kde tenhle podvozek opravdu válí je slalom. Kola jsou hodně v rohu, můžete neohroženě točit. Nezapomeňte ale vzadu dobře připásat děti!
Testujeme Hyundai ix20 1.4 CRDi Style A/T (2011) – ideální ojetina na kratší cesty
